Průvan v srdci

Dlouhý čas mezi spánkem a bděním,
zdá se být srdcím osamělým,
když krásně věčný prostor pro sny,
je zčista jasna náhle těsný.

A slova ve rtech uvězněná,
jsou jak země bezejmenná,
slova psaná tíhou duše,
znějí jako z dálky , hluše...

To průvan v srdci větrá žal,
co gejzír citů zanechal.
A člověk oči zakrýval si,
před láskou však není spásy.