Život ubývá krok po kroku...Sedím. Sedím u okna a koukám do udržované zahrady, do které ten muž musel dát tolik práce..Ovšem, nevěděla jsem, jestli pozoruji tu zahradu, nebo jestli myslím na jistého muže, který vždy odpoledne pije na své terase čaj s mlékem, čte si knihu a přitom je jen lehce zahaleno jeho tělo. Po koupání se prochází ve skoro průsvitné osušce a já vidím každou jeho křivku. Co dělá celý den? Vím to naprosto přesně. Zrovna včera se loučil s nějakou dámou, vskutku, dalo by se říci, že by si zasloužila přezdívat lady, oh, vypadala ohromně. Asi rád střídá ženy. A já byla blázen. Blázen do jeho osoby. Každým dnem jsem po něm toužila. Po jeho dotecích, polibkách, slovech a po jeho nahém těle. Při této představě se mi rozhořelo tělo. Ach, Wiliame!...Jenže já byla pouhá domácí puťka, která si nesla jméno Miriam a za sebou 18 roků.Nikdy, jsem snim nedokázala mluvit, možná jednou, když jsem mu přinesla borůvkový koláč na přivítanou. V krku se mi utvořil jakýsi knedlík, takže jsem se jen připitomněle usmála a utekla. Na jedinné, na co se zmůžu, je leda tak oční kontakt a stydlivý úsměv. Opravdu si přidám jak stará panna, bez zkušeností, přitom, mám navíc. Už je to skoro rok, co nejsem schopna, ze sebou něco udělat. Má duše je divoká, ale mé tělo spomalené. Avšak, zítra přijde onen den, kdy se přinutím a stane se ze mě koketa. A tak stalo se. Bylo krásné slunečné ráno, dnes to byl rok, co jsem mu přinesla ten borůvkový koláč. Dnes ho přinesu znovu. Upekla jsem ho a šla se zkrášlit. Vzala jsem si padnoucí šaty, které více ukazovali než skrývali. Rozevlála si vlasy a vyšla z domu. Klepala se mi kolena a vyschlo mi v krku. Přišla jsem si, jako naprostý cvok. Ale bylo to celkem komické. Zaklepala jsem. Dveře se otevřeli a předemnou stál Wiliam, do půl těla svlečený, jen v plátěných kalhotech. Sjela jsem ho detailně očima. ,, Eh, Ahoj Wiliame, chtěla jsem tě překvapit, tak jsem ti něco upekla." pravila jsem. ,, No, Ahoj Miriam. No překvapila jsi mě nejen koláčem, ale také svými šaty, jsou krásné, doufám, že ten koláč je borůvkový." usmál se. ,, Jistě, že borůvkový, tak si hlavně neumaž kalhoty, ahoj." ...,,Proč tak rychle utíkáš? Nechceš jít dál na hrnek kávy?"...Rozzářili se mi oči. Byla jsem na sebe velice pyšná. Konečně jsem sním dokázala plynule mluvit. Neváhala jsem a vešla dovnitř. Měl tak útulný domeček. Pohovka mě sváděla přímo ke spánku. Nakonec jsme si sedli do kuchyně, kde byl krásný výhled na náš dům. ,,Miriam, nedokáži pochopit, proč jsi mě neoslovila dříve." zeptal se mě mile. ,,Je snad pravidlo, aby dáma oslovila muže jako první? Neřekla bych, proč jsi to neudělal ty?" odvětila jsem drze....,, Víš, na první pohled si vypadala jako plachá a nezkušená dívka, nechtěl jsem tě nějakým způsobem obtěžovat, protože je známo, že já jsem bůh milování." .....,, Ach, to je mi líto, že vypadám na první pohled, až takhle špatně, ty šaty mě určitě pohoršují.".....,, Pohoršují? Ano, to určitě, příště si je sundej, prosím."...Mé tělo po něm toužilo, celá jsem hořela. ,, Pokud by ti to udělalo radost, vidět mé nahé tělo, tak proč ne."...,,O, to ne, nechtěl jsem, aby to vyznělo takhle zle, nemám v úmyslu tě vidět nahou."....,,Jsem ráda, že jsme stejného názoru a že nás k sobě netáhne žádná určitá touha."....,, Ty, by jsi mě nechtěla vidět, jak mě Bůh stvořil?"....,, He, to opravdu ne, jinak, děkuji za kávu, už musím jít."...Vyprovodil mě ke dveřím a stále se díval na mou pohybující se hruď. Ano, lichotilo mi to. Poté co má rodina odjela, šla jsem se vykoupat. Náhle někdo zaklepal na dveře. Netušila jsem, kdo by to mohl být. Proto jsem si okolo svého těla omotala osušku a spěchala otevřít. Stál tam ON! Wiliam a viděl mě jen v osušce. Nestyděla jsem se. ,, Krásko, přinesl jsem ti kabelku, nechala sis jí u mě." ...,, Ehm, promiň, ale ta není má." zašklebila jsem se. ,, Tak dobře, já lepší výmluvu nenašel, ale mě to nedá, nepozvat tak krásnou dámu jako ty na večeři, šla bys?"....Ach, došla mi slova, přemýšlela jsem, co by se dělo po večeři. ,, Nooo, tak dobře, půjdu velice ráda."....,, Ok, vyzvednu tě tu v osm, tak zatím ahoj." Je tohle snad sen? Vše ze dne na den? Já nemohla uvěřit vlastním očím. Bušilo mi srdce. Celičkou dobu, jsem přemýšlela co si vzít na sebe. Nakonec jsem si od mamky půjčila koktejlové šaty.Čas uběhl jako voda, a můj princ už na mě čekal před domem. Nasedla jsem do jeho vyvoněného auta a odjeli jsme. Vypadal tak užasně, přímo ke svádění. Objednala jsem si lososa se sýrovou omáčkou a Wiliam si dal lasagne. Byl velice roztomilý když jedl a snažil se usmívat. ,, Máš na rtu omáčku." jemně jsem mu jí otřela ze rtu a on se ještě olíznul a skousl si spodní ret. ,, Miriam, zapomněl jsem ti něco řici, moc ti to sluší." Zrudla jsem jak rajče. Když už bylo po večeři, Wiliam zaplatil a jeli jsme. V tu noc, proběhl náš první polibek, kdy jsem ho prostě do toho jeho jemného rtu musela trošku kousnout. Kdyby to šlo, nezůstala bych jen u líbání, ale opravdu jsem musela jít už domů. ,, Děkuji ti za krásný večer, drahá, přeji krásnou dobrou noc."....,, Děkuji, já tobě také, akorát bych čekala, že v líbání budeš lepší mistr."..pousmála jsem se a odešla. Vyjeveně se na mě díval. Úcítila jsem vůni toustů a marmelády. Chtěla jsem zůstat v posteli a nechat se lehtat slunečnimi paprsky, ale povinnosti volaly. Na rtech jsem cítila Wiliamovo chuť, zrudla jsem. V těle jsem ucítila zvláštní tlak spokojenosti. Ano, má láska k němu se stále zvětšovala. Byl to chtíč, mít ho jenom pro sebe. Mamka celou dobu na mě zahlížela, ale mé pohledy smiřovaly na Wiliamův dům. Mamka mě chytla za ruce: ,, Doufám, že sis stím sukničkářem nic nezačala, netkví z něho dobrota." okřikla mě. Snědla jsem poslední sousto své snídaně a šla do svého pokoje. ,, Miriam, máš na zahradě práci, takže žádné povalování." stačila mi mamka oznámit, než jsem zavřela dveře. Venku vládne léto. V rychlosti jsem na sebe hodila sukni na tílko. Zrovna přijel otec z týdenní stáže, takže jsem mu musela umýt auto. Opravdu, měla jsem hroznou radost, při pohledu na zablácené auto. Když jsem se rozhodla že, si namočím hadřík do vody, tak jsem se tedy sehla a náhle jsem ucítila plácnutí po zadku. ,, Co si to dovoluješ?" rozkřikla jsem se. Předemnou stál vyděšený Wiliam. ,, Promiň, ale zrovna si mi byla na ráně, nechceš mi také umýt auto?" zavtipkoval..Zašklebila jsem se. ,, Hele, dnes můj dobrý přítel slaví narozeniny, jsem pozvaný, ale nechci jít sám."....,, Oh, to je mi líto Wiliame, snad někoho najdeš."...,, Já bych hrozně moc chtěl, aby jsi šla semnou, prosím, půjdeš?"...Byla jsem jako na vážkách. Při pohledu na Wiliama jsem nemohla myslet na nic jiného, než na jeho nahé tělo. Zamrkala jsem. ,, Tak dobře, navečer tě vyzvednu. " Nestačila jsem koukat. Nezmohla jsem se ani na slovo. Vypadalo to snad, jako kdybych souhlasila? Proběhla mi zbrklá myšlenka hlavou. On vyšel v žabkách a já v lodičkách. Vypadali jsme docela odlišně. Já krátké červené šaty s prohloubeným výstřihem a on košili a plátěné kraťasy. Ofoukl mě vítr. Toho muže jsem snad už někde potkala. Že by v minulém životě? Měla jsem zvláštní pocit. Ocitla jsem se u velké vily a na zahradě seděly dámy, každá z nich měla červené rty, které vypadaly jako kdyby krvácely. A kolem nich muži, obětovali jim laskávé pohledy. ,, Dobrý podvečer Miriam, jmenuji se Markus. " a ladně mi políbil ruku. Odhodila jsem si pramen vlasů z ramena. ,, Těší mě Markusi. " Posadila jsem se do řady k dámám. Mlčky jsem usrkávala brandy a pozorovala Wiliama. Cestou k Markusovi neprohodil semnou ani slovo. ,, Markus zná mé jméno? " Vzpomněla jsem si náhle. Měla jsem žaludek na vodě. Nemohla jsem si za Boha vzpomenout, kde jsem toho muže viděla. Po pár skleničkách brandy jsem už na to nemyslela a klevetila jsem s dámami. ,, Miriam? Mohu se zeptat, Wiliam je tvůj přítel? " ...oslovila mě dáma v mém věku. ,, Nene, kdepak, jsme jen přátelé. " Dáma mě chytila za ruku a doprovodila mě dovnitř. ,, Mimochodem - já jsem Bety, Marcusovo dobrá známa, musím ti něco ukázat. " ...Otevřela album a ukázala mi jednu fotku. Zastavil se mi dech. Mé kamenné oči, nemohly spustit zrak z fotografie. ,, To jsem já? V Marcusovo objetí? Ta fotka je ale starší, ale vypadá jako z této doby, jsem na ní přibližného věku, jako teď. " vykoktala jsem ze sebe. ,, Marcus o tom neví, že jsem tu fotku našla, ale museli jste mít mezi sebou nějaký vážný vztah. " Neměla jsem tušení. Žaludek jsem měla až v krku. Po čele mi stékal pot, nemohla jsem popadnout dech. Omdlela jsem. Tvář měsíce byla bledá stejně jako já. Probudila jsem se a nosem mi projela vůně pižma a mužnosti. Wiliam mě hladil po vlasech a díval se mi do očí. ,, Proč jsem tu? Co se stalo? "..byla jsem vyplašená. ,, Klid Miriam. Na Marcusovo oslavě jsi omdlela, tak jsem tě vzal sem. Asi ti nesedla brandy. " .....,, Hm, asi bych měla jít domů. " .......,, Ne prosím, zůstaň tu semnou, víš.........já mám hrozný strach ze tmy. " .....Zasmála jsem se. Ledem mi přejížděl po obličeji a rtech. Políbil mě. Já chtěla více, chtěla jsem cítit jeho tělo na svém, ale byla jsem jako přikovaná, najednou mě nelákal. Měla by to Miriam říct? Proč omdlela?...Rozplakala se. ,, Ale Miri, je něco špatně? Proč pláčeš? " pohladil jí Wiliam. ,, Víš Wiliame, na té oslavě jsem omdlela z toho důvodu, protože jsem viděla fotografii, kde jsem já a Marcus a máme se k sobě, ale já si na to nepamatuji." ....,, Miriam spi, tohle je velice vážná věc, promluvíme si o tom zítra. " Políbil mě na čelo a objal mě. Cítila se tolik v bezpečí. Chtěla mu tolik říct, že ho miluje, ale nešlo to. On to tak necítí. Zdál se jí hrozný sen. Chtěla se přitisknout k Marcusovi, ale odtrhla se. Neměla mu to říkat, bude jí mít za blázna. Oblékla se a šla domů. Celý den byla přešlá. Ve snídani se nemyslně šťourala a přemýšlela. ,, Miriam, sakra, co se s tebou děje? Jsi na drogách nebo co?"....zeptala se panicky mamka. ,, Kéž by, včera jsem byla s Wiliamem na oslavě u nějakého Marcuse a jeho známá mi ukázala fotografii, kde jsem byla já sním, ale já o tom nic nevím, mami. " ....,, To já nevím děvče s kým ty se taháš. " matka pohledla na své ruce a dál loupala brambory. ,, No dovol!? Aby jsi věděla, dnes večer tam půjdu a tu fotografii ukradnu."......,, Miriam, to je nebezpečné, nechoď tam. "....Odešla jsem z domu a před dveřmi stál Wiliam. Pousmála jsem se a šla dál. Běžel za mnou. Chytil mě za ruku. Chtěla jsem mlčet. Beze slov jsme se procházeli. Dovedl mě na louku. Připravil piknik. ,, Víš Wiliame...." nedokončila jsem větu. ,, Ano, Miriam? "...Políbila jsem ho. Leželi jsme na dece a pozorovali modré nebe, čistě modré nebe bez mráčků. Nedokázala jsem popsat city k Wiliamovi. Trávili jsme spolu až moc týdnů a já si na něho zvykla. ,, Jsem rád, že je součástí mé hry. Chtěl bych se jí dotýkat a ukázat jí tu nejkrásnější rozkož, však se tak stane. " pomyslel si Wiliam. Na tváří se mu vyjasnil blažený úsměv. Přemýšlela jsem, na co tak myslí. Na naší společnou noc?...Nesměla jsem na to myslet, neměla jsem chuť, byla jsem podrážděná, nikoli nezávislá. Musela jsem odejít. Wiliam zavřel oči, já ho políbila na jeho horké rty, plné touhy a strčila mu do úst šťavnatou jahodu. Odešla jsem. Když už se setmělo, Miriam vyšla z domu, věděla kam jít, měla odvahu něco takového udělat. Pořád měla pocit, že jí někdo sleduje, slyšela kroky, zrychlila, až se v temné uličce ztratila mezi davem lidí. Byla v cíli. V domě bylo zhasnuto. Tak tedy vešla terasou do obývacího pokoje. Opatrně si posvítila baterkou a prohledávala zásuvky. Měla jí. Tu fotku. Uvolněně se usmála. ,, Pomoc. " zvolala. Někdo jí viděl, někdo jí ze zadu držel a ona nemohla mluvit, nezmohla se na slovo. ,, Co tu děláš ty nevděčnice? " zeptal se podrážděne Marcus. Schovala si fotku pod triko. ,, Nic, jen jsem hledala fotografii, ale není tu. " ....,, Nemáš tu co dělat, ty huso naivní a brát si věci, které ti nepatří. " ...Silně jí tiskl ohryzek. Zalapala po dechu. Pustil jí. Otočila se k němu čelem. Vrazil jí facku a po té pěstí. Vyhrožoval jí. ,, Budeš potrestaná místo své matky. "...Nechápala souvislost jeho věty. Náhle někdo vešel dovnitř. Rozsvítilo se světlo, žárovka nepatrně blikala. Stál tam Wiliam a její matka. Wiliam jí chytil a odnesl pryč, ale nejprve udeřil Marcuse. Měl snad strach o Miriam? Avšak Mirianina matka tam zůstala. Miriam seděla u Wiliama na posteli a spokojeně se na něj dívala. ,, Wiliame, já, já, já..."...,, Psst zlato, hrozně tě chci, nebraň mi v tom. " ...A také že nebránila. Konečně se jí splnil sen. Cítila jeho teplý dech na své tváři. Pootevřela ústa, aby jí mohl políbit. ,, O, Wiliam se nějak v líbání přiučil. " řekla si... Jeho vášnivé polibky pokračovali po celém těle. Chvěla se, ale né zimou. Vzrušením. Potřebovala ho cítit. Jeho ruce, jeho....,, Ach, Wil..." Nemohla popadnout dech, těžce oddychávala. Myslela si, že se rozječí do všech koutů domu. Byl opatrný a přitom divoký. Byl to ďábel. Jeho tělo na jejím, jeho rty na jejich. Z Wiliama stékal pot, byl v její moci. A užíval si každou chvíli. ,, Ty jsi prostě skvělá. "....líbezně odvětil, z posledního dechu. Tančila u postele v Evině rouše v záři měsíce. Wiliam spokojeně pozoroval její siluetu a každou křivku. Skočila zpět k němu do postele, dlouze se zadívala do jeho očí, které zářily a pověděla mu něco skvostného. ,, Wiliame, miluji tě. "...ale jeho plamínek v očí zhasl, jeho oči byly kamenné. ,, Miriam, chci ti poděkovat za tvou společnost, cítil jsem se výjimečně, pokud se tomu nebudeš bránit, někdy si to můžeme zopakovat, ale teď už raději jdi, chci se vyspat. "....Neměla slov. Tohle byl muž, kterého už rok milovala? Zděsila se. Ďábel jí sebral křídla. Cítila bolest a co nejvíc bylo to, že jí ponížil, její osobu a zlomil jí srdce. ,, Jsi sobecký náfuka. A já ti věřila, měl si mou důvěru a dokonce i lásku, mé srdce, které si roztřištil na tisíce kousků. Ty se nikdy nezamiluješ, nikdy nepoznáš jaké to je, někoho milovat, neucítíš šimrání v břiše, ty pocitíš samotu, stesk, ale nikdo ti nepomůže, nikdo tě neobejme, jen si najdeš dámu, která tě v posteli uspokojí a ty jí zase vyhodíš, protože ti bude dobře. Protože ty myslíš jenom na sebe a ty nevíš jaké to je milovat, když vidíš svou milou, podlomí se ti kolena a rozechvěje se ti celé tělo a srdce se ti rozbuší. Ty to nepoznáš! Protože máš kamenné srdce! "...Plakala. Propadla naprostému záchvatu. Wiliam ležel na posteli a nezaujatě na ní hleděl. Sebrala si věci a odešla. Nemohla spát, nemohla se zbavit pláče a co hlavně nemohla, bylo vyhnat ze své hlavy, ze svých snů jeho. Tolik pro ní znamenal a on jí akorát využil. Za to Wiliamovi se spalo dobře. ,, Miriam, vstávej sakra, jdeme nakupovat. " ...snažila se jí probudit matka. Miriam měla nateklé rudé oči, ale doma být nechtěla, přemohla se a šla s matkou na nákupy. V sezoně byly hluboké výstřihy, avšak ona by nejradši nosila roláky. ,, Dceruško, stalo se něco? "..zeptala se matka u oběda po nákupech. ,, Víš, mami, měla jsi pravdu. Wiliam je bezcitnej nafoukanec. A já ho milovala."...,, M, víš že, ve mě vždy najdeš oporu, tak už zapomeň, jednou provždy. Mimochodem, na té fotografii, jsem byla já a Marcus, v minulé době jsme spolu chodili. "...Miriam to nezajímalo. Žádný přihlouplý Marcus. ....Cestou domů, zahlédla na terase Wiliama. Tvářil se sklesle. Podíval se na ní. Ale ona mu pohled neobětovala. ,, Asi jsem se dočista zbláznil. Ale o Miriam se mi i zdálo. Proč jí nemohu vymazat z hlavy? Ta slova nebyla ode mne pěkná. Byla tak krásná, tak ....na mém loži hotový zázrak. "....Bylo to skoro jasné. Wil se zamiloval, dočista se zamiloval. Pořád si nemohl připustit, že jeho srdce bije jen pro ní. Tolik si přál jí mít zase u sebe v náručí, laskat její hebké rty a pošeptat ty dvě kouzelná slůvka. Ale netroufl si. Odjel na pár dní do města pročistit si hlavu.
...................................................................................................
Po jednom dlouhém týdnu Miriam byla stále jako tělo bez duše. Z okna svého pokoje zahlédla Wiliama, ale bez úsměvu. Vyběhla ven, aby se jejich pohledy potkaly. Byl tak nepříčetný a přitom v očích mu zafoukal vánek lítosti a stesku. ,, Kdybych tak mohla ho naposledy políbit, cítit jeho teplé tělo, vůni pižma a dotýkat se jeho svalnatých zad. " zasnila se Miriam. Odešla. Odešla z rozkvetlé zahrady, kde to vypadalo příliš sladce. Do křtánu nasypala několik prášků na spaní a zalehla do své líbezné postele. ,, Miriam drahá, otevři, prosím. " ..Otevřela oči. Zdálo se jí to? Kdepak. Někdo házel kameny do jejího okna. Otevřela ho. Její oči spatřily Wiliama. Rozbušilo se jí srdce, podlomily kolena a těžko se jí dýchalo. ,, Miriam, prosím, můžeš jít ven? Potřebuji s tebou mluvit. "...zeptal se mile. Bez váhaní šla. Stala před ním v průsvitném županu. Wiliam začal být bujný, ale ovládl se. ,, Bože jsi tak krásná Miriam. " šeptl jí do ucha....i ve tmě bylo vidět, že se červená při jeho slovech. ,, To je všechno, co jsi mi chtěl? "....,, Ne, chci se ti omluvit, jak jsem se k tobě choval. Ty si tohle nezasloužíš. Ty si zasloužíš, aby tě někdo miloval, udělal tě šťastnou a hýčkal tě. Odjel jsem na týden pryč, abych tě dostal z hlavy. Jenže to nejde. Popletla jsi mojí hlavu a celé mě tělo je jako zašifrované, dokonce se mi o tobě zdá." .......,, MIRIAM! MILUJI TĚ! Prosím, neodmítni mě, nebo tu zemřu, potřebuji tě, protože ty jsi mi ukázala smysl života. "....Stála jako opařená, nezmohla se na slovo. ,, Wiliame, polib mě, nebo začnou hořet touhou po tobě. "...a tak se stalo. Chytil jí za boky, mírně jí naklonil a políbil jí. Tak by mohli stát celou noc, ale čekalo je něco velmi pikantnějšího. Miriam ho svedla. Na oroseném trávníku, který vypadal jako koberec s perlami. Mírný vánek tančil s Mirianinými vlasy a ona ucítila konečně tu vůni květin a zvláštních ingrediencí. Ona milovala jeho, on miloval jí.
Navždy spolu.