Pod okny mi hajlují nacisti a těžkooděnci je chrání před antifašisty!! Vidím to jako dnes, kdy jsem si v každé hodině dějepisu říkala, že není možné, aby se takové zlo nepopsatelných rozměrů opakovalo. Přece z chyb se má člověk poučit. Ale pak jste svědkem toho, jak náctiletí nacisti kopou do stěn synagogy, studenti vyřvávají rasistická hesla. Já asi sním, a to velmi živou noční můru. Vrcholu dosahuje ten dokonalý nadhled českých médií. Čekala jsem, za jak dlouho nás začnou brát jako „daňové poplatníky“. Kdy vytáhnou, kolik to ubralo z kapes daňových poplatníků. Patnáct miliónů korun!!! Kolik miliónů lidí zmizelo pod plachtou hákového kříže?! Nikdo se nepozastavuje nad tím, že se opakuje situace z čtyřicátých let minulého století, kdy pražští židé zamykají krámy, schovávají se, loučí se s výlohami svých obchodů. Copak jsou všichni fakt tak slepí? Jak popsat ten pocit, kdy se za ty davy v ulicích stydíte, stydíte se za své mládí? Víte co to je, když se vám naskytne pohled na starou židovku, která se zhroutí, protože si myslí, že je to všechno zpátky?!
Stydím se za to, že jsem člověk. Je mi z těch lidí na blití, napadají mě jen samá hanlivá přirovnání. Jak dokonalá ironie, žiji v starobyle kulturní metropoli Evropy. Ve městě, které dalo kořeny studiu a vzdělání, ve městě tolika národností a kultur. Co je výsledkem?
Mladí fracci, co včera pustili kačera na hraní, vyřvávají fašistické slogany, ovšem taťkové nezůstávají pozadu. Tvář zakrytou šálou svého klubu a střepy skla v ruce. Copak to vidím jen já?? Na Slovensku vznikají gardy s rasistickou a protimenšinovou ideologií. V Německu se polemizuje s možností vstupu nacistické strany do vlády. Proboha, co se to děje?
Nejprve vás diskriminují, pak systematicky terorizují. Vezmou vám vše, školu, práci, rodinu naženou i s vámi do dobytčáku. I lejno v trávě má pro ně větší hodnotu než vy. Vidíte, cítíte horor v koncentrácích, podaří se vám přežít, jako jednomu/jedné/ z mála, dokážete to. Odpáráte si Juda hvězdy, stárnete, těšíte se ze života vnoučat. V den Křišťálové noci chcete být s rodinou, přeživšími blízkými. Jak se vám odvděčíme? Začíná to znovu, přitloukáte desky na výlohu, balíte se, utíkáte pryč z dosahu mladých revolucionářů. Máte strach. Když zatroubí vlak, podlamují se vám kolena. Vidíte davy v ulicích s židovskou hvězdou na klopě! Nechcete čekat, kdy vás znova chytnou pod rameny, odtáhnou od vnoučat, natlačí do dobytčáku a pošlou do plynu. Omlouvám se. Omlouvám se, i když vím, že to má znít z jiných úst.
Jestli ještě jednou někdo přede mnou použije hlášky, že jsme páni tvorstva, omlátím mu to o hlavu. Jsme páni, ale lidské demence!!!!
Prosím už ne!!! Proč si nepřipustíte, že ten problém tady je? Existuje!!!! Týká se to nás všech, i tebe! Chceš vidět ty oblaka nasládlého dýmu z Osvětimi, chceš aby ti zahradu zahalil prach ze sousedů, spolužáků????? Otevřete oči!!!!!
Nemo