A tak tu sedím
v mezipatře lidských osudů
hřích vábí utajeným hledím
douškem posledním.
Společnost mi činí
starý dřevěný stůl
jenž nechá opřít hlavu
abych vteřinu spočinul.
Ráno se vydám
na kroky příštích cest
opustím tebe i tebe
pak semínko vzklíčí pro bolest.
Pak semínko vzklíčí pro bolest
opředeno bodláčím
dostal jsem srdce z vosku
jen pro něj žít nestačí.
Poslední komentáře
před 12 let 39 týdnů
před 12 let 40 týdnů
před 12 let 41 týdnů
před 12 let 52 týdnů
před 13 let 10 týdnů
před 13 let 10 týdnů
před 13 let 20 týdnů
před 13 let 29 týdnů
před 13 let 42 týdnů
před 13 let 49 týdnů