Pláž je určitě místo, kam občas každý ve svých myšlenkách zapluje. V našich představách je to horký písek, průzračně čistá voda a nekonečná pohoda, ale ruku na srdce, jak dnes vypadá klasická pláž. Hlava na hlavě, někdy špinavé moře, placení za lehátka a plážoví obchodníci, kteří vám chtějí neustále něco vnutit. To není přece ideální. Ale existuje i jiná pláž, ta o které sníme, ale je příliš vzdálena. Někde na naší planetě to místo musí existovat.
Představte si, že připlavete na ostrov a rozprostře se před vámi pláž, kde nikdo není, je osamocená. Kolem dokola je úchvatná příroda, nedotčená člověkem. Zastavíte se a zjistíte, že jste to našli, to co jste tak dlouho hledali. RÁJ. Otočíte se a poplavete zpátky, protože budete mít strach z neznámého, nebo se necháte unést závanem dobrodružství a rozběhnete se do otevřené náruče nespoutané džungle. Kdo by odolal? Kdo by nevyužil šanci poznat něco, co pozná málokdo? Richard, hlavní hrdina bestselleru Pláž, samozřejmě neodolal.
Přijíždí do Bangkoku, dostane do ruky mapu k tajné pláži, která je skrytá před turisty. Potkává mladý francouzský pár a hned plánuje společnou cestu za novým životem.
Když se dostanou na ostrov jsou zcela vyčerpáni, protože na své vysněné místo museli dlouho plavat, jsou ale zcela okouzleni pozemským rájem, ve kterém se ocitli. Vypadá to téměř tak, jak si Richard představoval: „Think about lagoon, hidden from the sea and passing boats by a high, curving wall of rock. Then imagine white sands and coral gardens never damaged by dynamite fishing or trawling nets. Freshwater falls scatter the island, surrounded by jungle – not the forests of inland Thailand, but jungle.
Canopies three levels deep, plants untouched for a thousand years, strangely coloured birds and monkeys in the trees.” Postupem času, ale zjišťují, že ostrov skýtá různé překážky. První větší zkouška je čeká, když narazí na plantáž s marihuanou, kterou hlídají ozbrojení muži. Musejí se skrýt, protože jim je jasné, že by mohli mít velké problémy. Na chvíli se ztrácí kouzlo džungle, která je obklopuje. Dostanou se z toho a dorazí k vodopádu. Dolu nevede jiná cesta. Musejí skočit, ale to je přece už nemůže zastavit. Za nedlouho je čeká překvapení. Kromě ozbrojených plantážníků je na ostrově i někdo jiný. Po skoku si Richard všimne muže: „The man appeared just as I was lighting another cigarette to make up for the one I’d ruined. He walked out of the trees a few metres away for me.”
Muž je přátelský a dává se s Richardem do řeči: „Pretty quick, for an FNG. You did the jump in twenty-three minutes. It took me over an hour, but I was alone so it was harder.” Ten zavede trojici do jisté komunity, která tam žije už delší dobu, odříznutá od civilizace. Richard je unesen myšlenkou, že nejenže ráj našel, ale může v něm i dlouhou dobu žít. Na první pohled se může zdát, jak je to všechno jednoduché. Ale i vysněná místa mají svá pravidla a ráj se může stát peklem. O tom se už hrdinové přesvědčili na poli s marihuanou. Když už někdo žije na utajeném ostrově, nestojí o to, aby se o něm někdo dozvěděl. Taková situace ji vždycky složitá. Proto jsou lidé schopni udělat cokoliv, aby si svojí nedotčenou krajinu uchránili. Zoufalá snaha udržet existenci pláže mimo dosah ostatních vede pak k tragickému konci. Proč musíme jít takřka přes mrtvoly, abychom se dostali a zůstali i na tom posledním bílém místě na mapě? Asi proto, že si chceme za každou cenu udržet něco, co jsme našli a zůstalo to tak, jak jsme to našli. A hlavně ostatní by nám mohli vzít to co od ráje očekáváme.
Richard si myslí, že mu dá všechno: „Když jsem v ráji, tak proč bych nemohl mít všechno, po čem toužím. Všechno, co chci. To je přeci podstata ráje.“ To je krásná myšlenka. Ale existuje skutečně místo, které by nám poskytlo veškeré touhy a přání? Richard, Francoise a Étienne jsou ze začátku přesvědčeni, že ano. Nic jim nechybí, mají co jíst, spát mohou na pláži, dobře si rozumí skoro se všemi členy komunity a jedinou jejich starostí je, kdo půjde lovit ryby nebo trhat ovoce. Všechno je dobré do té doby, než se Richard dostane opět do civilizace. Potkává staré známé, kterým nechal mapu a to se dozví jedna z hlavních postav komunity, Sal. Nikdo nechce, aby na ostrov přišel někdo další. Ale tajemná pláž je přece pro každého lákavá. Pláž jako určitý symbol, kde se dá jen a jen užívat, být sám sebou, na nikoho se neohlížet, zažít dobrodružství, nalézt totální poslání každého cestovatele, ať už je jím změna, extrém, nebo nový smysl života. Hledání tohoto možná jen vybájeného místa je jen předehrou k dramatu, které znamená jeho nalezení.
Když plantážníci zabijí Richardovi kamarády, kteří přijdou na ostrov, rozhodnou se všechny vyhnat. Nikomu se to nelíbí. Krása prostředí, ve kterém žijí a nechtějí ho opustit, je ovlivní natolik, že zešílí a sesypou se na Richarda. Chtějí ho zabít, protože to jeho vinou přišli další lidé a kvůli němu je chtějí vyhnat z jejich ráje. Nesmyslně se pouštějí do bitvy o něco, co už se rozpadlo. A oni to tuší. Jednou to muselo přijít. Ve všem dokonalém se jednou objeví nějaká trhlina. Co nám vlastně Alex Garland ukázal, čím je jeho dílo zajímavé?
Je to strhující příběh, ve kterém mají své místo romantika zapadlé laguny, ale i nebezpečné překážky přírody. Nejde ani o cestopis ani o dobrodružný román.
Pláž je vzrušujícím románem o chování lidí, o tom jak jednají v extrémních situacích, o tom, kým ve skutečnosti hlavní hrdinové jsou. Jak bychom se v takovém prostředí chovali my? Možná stejně. Každý určitě zatoužil aspoň jednou žít v ráji.
Jaký je ráj, jak vypadá. Tím se zabývali lidé odjakživa. V dřívější době znamenal výraz „ráj“ v podstatě zahradu rozkoše.
Lidé si ho spojovali s bájnou zahradou, která vznikla božím zásahem v Edenu, kde byl stvořen člověk: „A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil. Hospodin Bůh dal vyrůst země všemu stromoví, žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak stromu života a stromu poznání dobrého a zlého.“ Dobré a zlé se vyskytuje v každém ráji. I na pláži to hlavní hrdinové poznali.
Pro některé to ovšem mohla být pouze zahrada, kde mohla v klidu odpočívat jejich unavená mysl. Zahrada plná květin, ptáku a ovoce. Podle Koránu měli obyvatelé pouště, muslimové, představu o vrcholném ráji jako o ovocném sadu. Každý „ráj“ byl „sadem“, kde se nacházejí kašny, stromy a kde můžeme poslouchat hudbu a líbezný zpěv mladých dívek, které jsou přítomné v této rajské zahradě.
Rajská zahrada je na zemském povrchu, na druhé straně však existují místa ze zbytky ztraceného ráje, kam mohou proniknout pouze odvážlivci. Podle cestovatele Jourdaina de Séverac se na takovém místě najdou ptáci všech druhů barev, kromě černé. Vypadají jako rajská stvoření. Žijí zde kočky s křídly a rostou zde listy velké tak, že se pod ně schová pět mužů.
Pro každého může ovšem ráj znamenat něco jiného a představuje si ho jinak. Ráj má několik podob, obzvlášť v dnešní době. Je to vlastnictví majetku, bohatství? Je to rodina, láska, příroda? Hranice ráje si každý určuje sám. Nepotřebujeme peníze, abychom se k němu dostali. Existuje, je všude kolem nás, jen ho musíme umět najít a neotočit se k němu zády. Tak jak to udělal hlavní hrdina Richard. Našel pláž – RÁJ – a užíval si jeho krásy, radostí i utrpení.
Prameny: Garland, A.: The Beach. Penguin books, 1997

Literatura: Delumeau, J.: Dějiny ráje. Zahrada rozkoše. Argo, 2003

Petra Zajícová