Nedávno jsem četla velice poutavou knihu od českého sociologa Jana Kellera-Až na dno blahobytu, kterého sem ke svému štěstí měla v prváku ze sociologie na naší malé skromné Opavské Univerzitě a byli sme také poslední třída, která měla toto štěstí. Je to vskutku aktuální kousek a velice stručně a jasně popisuje nekompromisní konzumní mašinérii světa spějící k vlastní ekologicko-ekonomické krizi a zároveň poukazuje na ignoraci států a naučenou pasivitu v myšlení lidí s přístupem "však to ta vláda nějak vyřeší".
Popisuje nadvládu nadnárodních korporací, mega firem, jež ovládájí tržní ekonomiku světa a tím i politiku států a jejich bezohlednost k lidem a přírodě v nekonečném růstu produkce. Hovoří o neuvěřitelně vzrůstající konzumitě společnosti, která tyto firmy jen podporuje. Pod tlakem společnosti a médií chtějí mít všichni nové, lepší, výkonější produkty, aby se cítili uznáváni a tzv. in. Neměli bychom být uznáni spíše za naše skutečné činy? Lidé by si měli uvědomit, že pokud budeme nádale spotřebovávat tolik jejich zboží v takovém masovém měřítku, tak jejich moc jen podporujeme a stejně tak podporujeme i jejich bezohlednost vůči přírodnímu bohatství, které se prostě nedá nijak finančně nahradit.
Spotřeba přírodních produktů, fosilních paliv, vody, dokonce i kyslíku, nevede do nekonečna a stejně tak se nedá nijak zahrnout do nákladů dané firmy, protože těžko můžeme účetně zahrnout újmy na zdraví, nebo živočišné ztráty tímto znečištěním způsobené. Mělo by se spíše vyřešit náhradní ekologické řešení.
Hlavním "špatným" příkladem je Amazonský deštný prales, jak hovoří kniha z roku 2005. Ztratil v posledních desetiletích 20 až 30 procent svého listového pokryvu. Do atmosféry uniká o 25 procent více oxidu uhličitého, než se předpokládalo, čímž urychluje skleníkový efekt, který mimochodem nezahrnuje pouze oteplování planety. Kvůli odlesňování se v Brazílii do ovzduší dostává rok co rok 500 milionů tun CO2. Varování zní, pokud ztráta listového pokryvu v Amazonském pralese přesáhne hranici 40-ti procent, odstartuje se nevratný proces přeměny pralesa v savanu, neboť stromy zásobují půdu vodou a zemi kyslíkem, a tím dosáhnou pravděpodobně jasné proměny podnebí celého světa.
Klasickým případem zde kniha zmiňuje celosvětově rozšířený McDONALD. Patří k firmám typu nadnárodní korporace, díky nimž dochází k hromadnému kácení deštného pralesa na Kostarice a jeho přeměnou na pastvinu pro dobytek, z nichž se pak vyrábějí ony chutné hamburgery. Tato firma ovšem není zdaleka jediná.
Myslím, že po celosvětové ekologické krizi, bych tuto knihu doporučila všem lidem, kteří chtějí vědět trochu víc o fungování světa a o hrozících ekologických krizích v tom pravém slova smyslu. Nejen v domněnkách.