Jak jsem se dozvěděla od sousedky, letošní prvňáci gymnázia v Třinci zahájili školní rok opravdu netradičně. (Na poměry na gymnáziu dalo by se říct, že i revolučně.) Od 4. září totiž probíhal tzv. adaptační pobyt v Žiarské dolině. Od úterka do čtvrtka se adaptovali studenti čtyřletého studia, poté byli vystřídáni studenty šestiletého studia, kteří se zas adaptovali až do soboty. Docela mě tato informace pobavila. Vzpomněla jsem si na jeden ze svých školních roků prožitých na gymnáziu a musela jsem se smát! Nám totiž pan ředitel jednou dokonce zrušil i kino, které bylo po dlouhá léta tradičním uvítacím rituálem. A dále jsem si hned vzpomněla na heslo – nesmí se zameškávat vyučovací hodiny! Dokonce mě i napadlo, jestli těm chudákům prvňákům nakonec nezruší výlety na konci školního roku, na které mají právo, protože přece zameškali důležité dny hned ze startu!?  No a když jsem se od sousedky dozvěděla, že byl pan ředitel na adaptačním pobytu s nimi a že byl moc přátelský a sliboval jim, že když budou mít nějaký problém, že mají bez obav navštívit jeho Ředitelnu, tak to už jsem šla do kolen. Zase se mi vybavily úsměvné vzpomínky na dobu, kdy jsme marně čekali před ředitelnou na to, aby nám někdo otevřel a odpověděl nám na otázky. Co já si pamatuju, tak jsme se nedohodli snad nikdy na ničem. Buď jsme byli odmítáni, nebo nám bylo stejně všechno zatrhnuto. Ve čtvrťáku nám vyšla naše závěrečná v tanečních na neděli. V pondělí nám ale začínalo vyučování od sedmi, tak jsme zašli za ředitelem, jestli by nám nepovolil vyučování od osmi popřípadě od devíti. Samozřejmě, že ne! I profesoři si přece mohou jít v neděli vypít, ale hned v pondělí musí být v práci, tak proč by měli mít studenti nějaké úlevy? To nám bylo řečeno. Závěrečná končila v kulturáku o půlnoci, než se dostali někteří až do Jablunkova nebo ještě dál, než ulehli do postelí, byla jedna hodina ráno. Tak se stalo, že nikdo na sedm v pondělí nepřišel. A už byl oheň na střeše! Proslov ředitele a zákazy. A dále jsem si vzpomněla na dobu před maturitou, kdy nám domů chodily pozvánky k přijímacím zkouškám, ale my jsme stále nevěděli, v který den budeme skládat zkoušku z dospělosti. Jeden po druhém jsme chodili bušit na sekretariát a na ředitelnu a většinou jsme se setkali s naštvanými výrazy a s odmítnutím, že se to dozvíme včas. Což nebyla pravda, protože jsme potřebovali psát žádosti na vysoké školy, aby nám povolili jiný termín z toho důvodu, že v ten den maturujeme. To byly taky zbytečné zmatky, kvůli kterým se obě strany znesvářily a pak šly slyšet reakce typu „Až odmaturuju, tak půjdu do ředitelny říct pár hezkých vět!“, „Až bude po všem, asi jim tam hodím bombu.“ atd. (jsou to ty slušnější verze, samozřejmě) A když jsme konečně odmaturovali, tak jsme se na to vykašlali, protože nám začíná život zas někde jinde, tak proč bychom se rozčilovali, že jo?  Blížil se nám vysokoškolský život bez třídní knihy a postrachu kontroly, bez hlídek profesorů na chodbách, bez neustálého komandování a zakazování. Na vysoké je to opravdu o něčem jiném. Ale to není to hlavní, co jsem chtěla říct! Chtěla jsem se jen ironicky zasmát. Děkuju.