Zamysleme se na chvíli nad tím, co znamená slovo reforma. Většina obyvatel ČR chápe reformy, jako byrokratické čarování s legislativou, jejímž účelem je zakládat a financovat nově vzniklé instituce, kterým vládne pár privilegovaných tzv. šedých eminencí. Já osobně chápu reformu jako opravu, či vylepšení stávajících norem ve všech druzích občanského života. Třeba nedávno jsem si reformy a jejich dopad na společnost našel podrobně vypsané na internetu a nemůžu říct, že bych proti nim měl nějaké tvrdé výtky. Ono kritizovat a soudit vládu, bez přečtení jediného volně dostupného materiálu, kterého je na webu spousta, to je takové české. Pojďme si uvést alespoň pár příkladů státních reforem, a zkusme si o nich udělat vlastní úsudek.

Důchodová reforma v kostce, podle toho, jak jí chápu já: Vláda si omezuje pravomoc na machinaci s výškou důchodové mzdy a zvyšuje maximální příspěvek na penzijní spoření. Z toho nám vyplývá, že stát směruje lid k zakládání spořících programů. Absolutně nejsem proti, jelikož spořit bylo, je a bude vždy moudré a nadčasové. Člověk, který bude otálet, se může v důchodu snadno ocitnout v bezedné propasti, čemuž se může lehce vyhnout brzkým založením penzijního fondu, jehož měsíční financování bude o to nižší, čím déle bude existovat. Jednoduše řečeno, čím dřív začneme spořit, tím lépe to budeme snášet a tím jistěji si budeme žít v penzi.

Postupně se sjednotí věk odchodu do důchodu, ale s tím se oddálí o pár let. Nuže, není se čemu divit. Jednou z hlavních povinností státu je postarat se o občany, kteří jej svou prací pomáhali rozvíjet a zajistit jím důstojné a jisté stáří. Samozřejmě jelikož se množství penzistů zvyšuje (což je obecně kladný jev), a s tím se ironicky zmenšuje porodnost, může za pár let dojít k tomu, že na jednoho důchodce bude vydělávat jeden finančně aktivní občan. Je to prastarý a dodnes fungující zákon kvantity a kvality. Je přirozené, že jestliže bude více lidí a peněz méně, musí se důchodové příspěvky snížit. Je nutno si uvědomit, že tohle není vina nynější vlády, ale je to prostě piha na tváři evoluce, se kterou se nedá nic dělat a společnost se s ní musí naučit žít.

Reformy zdravotnictví: V obecném podvědomí je, že se platí za každý předpis, pobyt v nemocnici, hospitalizaci a další se zdravotnickými institucemi spojenými službami. Je tomu opravdu tak? Ne tak docela. Jednou ze změn přicházejících s blížící se zdravotnickou reformou je i sjednocení poplatku za předpis na 30 Kč nehledě na množství jednotlivých položek. Pacient tím ušetří (oproti předchozímu placení za položky) a lékárně se sníží obsáhlost administrativy. Regulační poplatky za den v ne nemocnici se budou pohybovat ve výši běžné stokoruny.

Co se léků jako takových týče, reforma oprošťuje pojišťovny od hrazení produktů, jež je možno zakoupit i bez předpisu. Výměnou za to se však dočkáme hrazeného očkování proti pneumokoku a rakovině děložního čípku, dvou největších strašáků, které však většina lidí podceňuje.

V čem já však vidím sílu zdravotnické reformy je naprosté otevření byrokratických bariér, jež doteď stáli mezi pacientem a informacemi o zdravotním stavu blízké osoby, či jeho samotného. Komunikace v nemocnicích bude tak otevřenější a pohodlnější jak pro pacienta, tak pro lékaře. Pacient bude mít dokonce právo vybrat si doktora, či nemocnici, ve které chce být léčen.

Sociální reformy se podobně jako zdravotnické stávají jednoduššími a více dostupnými a podle mého subjektivního názoru se také právem zaměřují na jedince, kteří nynější sociální strukturu zneužívají. Například, pokud se někdo rozhodne bez vážnějšího důvodu opustit pracoviště, či hrubě poruší pracovní dohodu se zaměstnavatelem, je potrestán 6ti měsíčním odkladem o zařazení na úřadu práce. Jediným, co bych zde vytknul, snad je, kdo rozhoduje o tom, zdali byly pracovníkovi důvody k opuštění zaměstnání vážnějšího, nebo naopak polehčujícího charakteru.

Tato reforma se také podílí na tom, že podniky odteď nebudou mít povinnost hlásit volná místa, což se mi jeví jako pošetilost, která zapříčiní osobám v nouzi, najít si rychle novou pozici. Čeho se tím dosáhne? Je snad cílem státu neinformovat lid o pracovních pozicích a přihlížet tomu, jak podniky nutí stávající zaměstnance dělati více práce za více osob, toliko aby ušetřili?

Další věcí je, proč by měli agentury, zodpovědné za hledání vhodných zaměstnání pro lidi, dostávat extra příspěvky? Není to jejich povinnost? Dostává snad učitel prémie za to, že se obyčejně věnuje své profesi?

V sociálních strukturách je více věcí, nad kterými kroutím hlavou, ale je jich tolik, že vypisovat je a doplňovat o vlastní názor by mohlo být úplně reálně na samostatnou slohovou práci. Je to však výsledek toho, že u moci jsou v drtivé většině pravicové strany, ale je zbytečné plakat nad rozlitým mlékem, když jsou u moci z vůle naší.

Závěrem bych rád trochu odbočil a věnoval těchto posledních pár řádků vám, čtenářům. Jak říká moudré přísloví: „Ani Řím nebyl postaven za den,“ tak i my si musíme říct, že chtít po vládě zázraky za jedno, či dva období, je jako chtít po krávě, aby dojila dva týdny po narození. Se státními penězi a plány se musí nakládat v horizontu desítek let, ale jelikož my Češi máme v oblibě pouze kritizovat a s každým volebním obdobím měnit orientaci vládní koalice, nemůžeme očekávat markantní změny našeho občanského života. Čím déle se bude převaha politických stran ve vládě měnit, tím déle se budou měnit i její priority a s tím se samozřejmě pojí nekonečné předělávání státních reforem, ve kterých se my obyčejní smrtelníci za chvíli naprosto ztratíme. Pokud chceme změnu, přestaňme poslouchat cizí řeči a udělejme si na naši vlast vlastní názor. Nezaměřujme se jen na to, co všechno udělala vláda špatně, ale poohlédněme se i zatím, čemu položila základy.

Žijeme ve složitém období, ve kterém to člověk bez rozumu v hrsti daleko nedotáhne, a já doufám, že si po přečtení mého příspěvku uvědomíte, jak malou má naše česká legislativa v globálním měřítku váhu a tudíž není vina za všechny příplatky, které rostou ne jen u nás, ale potažmo v celé Evropě.

To je tak všechno. Přeji nám Čechům lepší zítřky, ale jak už to tak bývá, o těch si rozhodneme sami, pevně věřím, že správně.