Je všeobecně známo, že lidé si všímají věcí, až když se hemží kolem nich každý den a zakopávají o ně na každém kroku. Nikdy jsem si nemyslela, že reklama jako taková bude součástí mého života. Už hned ráno, když otevřu oči a v kuchyni si vařím ranní kávu, vykouknu z okna a směje se na mě krásná slečna ideálních proporcí v nablýskaném autě, o kterém si můžu nechat jen zdát. Sotva se proberu a vyjdu z domu vstříc novému dni, už se na mě pomalu vrhá pán v krásném a asi i drahém obleku a na něm má připnutou vizitku s jistou telefonní společností a nabízí mi ideální volání a smskování do všech sítí a k tomu nový telefon a říká to takovým způsobem, že by přesvědčil i hluchého. Tak se pomalu posouvám dál nudnou ulicí, kde se z pokreslených a sem tam i holých stěn na mě smějí lidé, kteří vypadají dokonale a mají mě přesvědčit o tom, že abych byla taky dokonale šťastný měla bych mít velký červený gauč a psa, jíst každý den ten samý jogurt, nakupovat jen v tom určitém obchodě a vybírat si přátele podle toho, jaký mají telefon a jaké pijí pivo. Dost mě zaráží fakt, že mnoho lidí se řídí právě tím, co vidí na billboardech a co jim chodí do schránek, co si přečtou na internetu a co jim lidé nabízejí třeba hned na ulici. Nejraději bych se zavřela doma a nikoho neviděla. Jenže stačí si pustit televizi a už vím, že moje prádlo není tak voňavé, protože nepoužívám právě tenhle prací prášek a že moje zuby asi nikdy nebudou tak bílé, dokud si nekoupím tuhle zubní pastu. Popravdě mám chuť na polévku, kterou tam právě vaří a asi svému příteli koupím tenhle parfém, když se s ním i voní Brad Pitt. Fakt jsem si myslela, že se tomu všemu vyhnu, ale asi jsem se spletla. Zkusila jsem vypnout televizi a podívat se na internet, jenže ani tam mi hladoví reklamní agenti nedali pokoj. Na emailu jsem měla asi 20 nabídek novinek, které zaručeně musím mít, protože jinak budu ve společnosti nepoužitelná. Tak jsem zjistila, že reklama je všude, kam se podívám a že pokud se jí budu chtít někdy zbavit, budu muset žít v jeskyni někde vysoko v Himalájích. Zatím se s tím snažím žít, ale až mě to nakonec přestane doopravdy bavit, tak abych se do Himalájí dostala, asi využiju služby letecké společnosti, jejíž nabídka na mě právě vypadla, když jsem otevřela poštovní schránku.
Notthing