Když jsem známé loni posílala email s fotkami ze zimních Alp, dostala jsem výbornou odpověď. „No to je pěkné, u nás byla zima jen v úterý odpoledne.” Toto přirovnání mi přišlo nanejvýš úsměvné, ale říkám si, nebude to snad tak „horké”.
Letošní zimu jsem trávila v končinách naší matičky vlasti a říkám si, jestli ona nakonec neměla pravdu. Takže se lehce zamýšlím nad tím, co se to vlastně děje s počasím. Laicky řečeno. Počasí se zbláznilo. No což o to, být blázen je v dnešní době téměř na denním pořádku, skoro bych řekla IN. Všude kolem sebe slýcháme věty typu, já už to nezvládám, já se z toho zblázním a podobně. Že by si z nás počasí vzalo příklad? Už to tak bude milí spoluobčané. Ale co s tím? Počasí nemůže navštívit psychiatra, nemůže si jít pro odreagování zahrát tenis, dát si dvacet, nebo prostě a jednoduše sebou fláknout do postele. Může se jen bouřit. A to dělá právě teď.
Co nám zbývá? Přijmout to tak, jak to je a vyzbrojit se trpělivostí při tom, když nám uletí střecha, když nám čerstvě koupený kostým ohodí nějaký NEohleduplný řidič, který se přes obec řítí NEpředepsanou stokilometrovou rychlostí a vjede do všech možných kaluží, které se na cestě nacházejí, když vyjdeme ven v zimní bundě a vracíme se v triku s krátkým rukávem a když se v noci v době neRUŠENÉHO spánku cítíme díky vichřici síly orkánu jako v dobře ozvučeném kině.
Pokud chce někdo namítnout, že za to počasí, jaké teď panuje, si můžeme sami svou neohleduplností k životnímu prostředí, plně souhlasím. Jenže sahat někomu do svědomí zrovna těmito řádky nechci, proto jsem to pojala takto, lehce a s mírnou nadsázkou.
Přeji nám, to znamená vám milí spoluobčané, mě a všem živým tvorům, kteří s těmito rozmary počasí nyní válčíme HODNĚ ZDARU, SÍLY A TRPĚLIVOSTI.
Katty S.