Píšu ti báseň, ty říkáš: " Neříkej " Já přesto: " Lásko " Ty utíkáš Však skryta a tiše, ztratila jsi se ztracená..nacházíš mně na pokraji a říkáš: " Probuď se! " Však dávno probuzen, nedokáži přes tvou odhodlanost proniknout a říci, nedokáži říci Nedokáži říci... ..čím jsem vlastně chtěl tebe přesvědčit A oč jsem se snažil
(York,září 2009, Mar. Hory, jedna páteční noc. tam někde dál do sobotního svítání)

ZÁŘÍ, září..
jim oči zoufalstvím
Piští jejich boky v průvanu hraného troufalství
A PIJOU! A pijou na zdraví, které si snad ani nepamatují
Otvírají pusy a snaží se ne moc nahlas..
Chtěli by povstat z mrtvých a tak moc zakřičet
Tváří skrytou v tónech
S nocí přichází samota
se dnem úzkost

Vysvitlo oranžové slunce
tma jako v pytli
Kamarádi, jste tak rychlí!!
Okamžik rozmlží se do klovatiny
areál nesnází se rozpíná..
Nezvyklé!
Je dnešek jako obvykle, ale naděje se nedějí.
Vůbec!

Stíny všedních dní se nevrátí
jen melodie jejich bude nám v srdcích hrát
snad navždy, snad napořád.
Usnul jsi ještě dříve, než jsem odešla z pokoje
umlčels flétnu,
kterou jsem stejně ještě nikdy neslyšela hrát..