Rytíř se hlásí u svého krále

čeká na vyzvání a vejde dále

"Na vaše přání přicházím."

Král upře své staré oči na příchozího.

"Arthure, na smrt jsem nemocen

Nemám potomstva

a trůn nesmí být osamocen

tímto říct ti chci,

že novým králem tě budu voliti

pokud nemoc má mě nehodlá dříve skoliti"

"Králi však víš že Tobě budu při ruce

přej si co chceš,

vše splním dokonce."

"Jsi můj nejlepší rytíř,

však na trůně budeš mít odpůrce

prosty lid anglický bude Tě milovat

chudobou nesmíš je sužovat

dobře se rozmysli nebudeš litovat

nezapomeň,že bez královny,

špatně bude se ti kralovat."

"Já tuto zem miluji a proto to podstoupím."

"Miluj zemi,tak jak milovat můžeš ženu."

"Králi věř mi, budu zemi chránili

jako ženu svou, před zlými sousedy."

"Toť mé přání,rytíři!" vzdychl naposledy král

jenž života se tak vzdal.

"Stráže!Přiveďte doktora!S králem to zle vypadá."

Lékař rychle přispěchal,

avšak král už všem sbohem dal

"Rytíři teď králem jsi,

tak postav království na nohy"

Vládnout chtěl dobře,

pár let tak bylo,

však pak jinému králem se být zachtělo.

Boj to byl litý,

králi ani třicátý rok nedožitý,

tělo jeho k zemi padá,

bolestně, jak když růže uvadá.

Smrt do těla se mu vlévá,

nekřičí, ani slzy neprolévá,

co slíbil to udělal,

že z království chudobu vyhnal.

Tiše skonává, kolem lidí shluk,

připadají si jako v boji opuštěný pluk.

Svícny hoří v malé kapli,

všem po tvářích slzy skáply.

Pláče i potomek mrtvého krále,

zas postoupili v životě dále.