„POPELKA V NÁRODNÍM“

1. DEN: INT. BYT MANŽELŮ ČERNÝCH
Eva Černá, svérázná žena středních let a Alfons Černý, milé a plaché povahy spolu bezdětně žijí už několik let. Často vedou silné debaty o praktických stránkách života, v nichž si nedokážou porozumět. Týna je Evina nejlepší kamarádka a věrná společnice.
EVA (volá Týně)
No ahoj, kde pořád lítáš? Se ti vůbec nemůžu dovolat! (rozhořčeně)
TÝNA
Já taky nemám čas, milá zlatá, s tebou hovořit hodiny, víš? Mám tu děti. Od čeho máš manžela? (vyčítavě)
EVA
Ale prosímtě! Děti se o sebe pět minut postarají sami! Poslouchej! Včera přijel Ludowik Popelka, ten operní zpěvák, co zpívá slavné operní árie!
TÝNA
Páni, Evo! To je… (užasle)
EVA
Nech mě to dopovědět!
TÝNA
Kdybych tak měla… (zasněně)
EVA
Mám volňásky! Dva!
TÝNA
To se máš, můžeš vzít Alfonse… (neurčitě)

EVA
Tss, toho určitě! Nenávidí opery, on miluje pohádky! Je jako malý dítě… Půjdeš se mnou, viď? (zkouší být milá)
TÝNA
No já nevím? Kdy to je?
EVA
Ve středu večer.
TÝNA
To tu budu mít děti. Manžel jede na dovču, tak mi je tu nechá.
EVA
Jéžiši, tohle je jednou za 5 let! Někdo ti ty sviště přece pohlídá…
TÝNA
Tak teda platí. Ale jenom, že je to Popelka. (trochu si povzdychne a zadívá se na hrající si děti)
EVA
Báječný! Tak ve středu před 7 u Národního. (zavěsí)

Manžel vejde do místnosti. Pátravě se na Evu podívá, pak pokrčí rameny a s knihou v ruce zamíří do ložnice.
ALFONS
Kdopak nám volal? (pod fousy s ironií v hlase)
EVA
Nám nikdo. (vstane a všimne se manželovy špinavé knihy)
Prosímtě, nenos mi ty krámy do postele. (ucedí skrz zuby)
ALFONS
Jaké krámy? To jsou pohádky Boženy Němcové. Hodnotná literatura.

EVA
Je to špinavý a z knihovny. Ochmataný od milionu lidí, poprskaný od nemocných a ty mi s tím vlezeš do čistý postele! To si mě nepřej!(výhružně mu zamává před obličejem ukazováčkem)
Alfons se na Evu nevěřícně podívá a zamíří místo do ložnice, do obýváku, kde přetrvá celou noc.
EVA (pro sebe)
Mám infantilního manžela. Miluje pohádky. Hodnotná literatura… Tsss!

2.DEN: INT. MĚSTSKÁ KNIHOVNA
Alfons Černý se jde projít po Praze, zamíří i do knihovny, vrátit Němcovou a půjčit si jinou sbírku pohádek. V knihovně u info stolečku narazí na letáček. Na letáčku stojí:
Vážení příznivci kultury,
Zveme Vás na balet Popelka, tuto středu od 15h,
V Národním divadle. Tento letáček je zároveň i platnou
vstupenkou. Těšíme se na Vás.
Vaše Národní divadlo.

ALFONS (pro sebe)
Jedinečná příležitost! Pohádkový příběh ztvárněný baletem!
(chňapá po letáčku a už už si ho strká do kapsy)
Škoda, že tu není ještě jeden…(zamyslí se)
Pro Evu…(znovu se zamyslí)
Ale vždyť ona opovrhuje pohádkami… (přesvědčí se, že na něj nikdo hloupě nezírá a spokojeně, s letáčkem v kapse, odchází)

3.DEN: OSUDOVÁ STŘEDA, RÁNO
Alfons se už od rána chystá. Eva se také už od rána chystá.
ALFONS
Ty někam dnes jdeš? (zvědavě se dívá na manželku, která se snaží nacpat do o číslo menších šatů)
EVA (trochu zaskočeně)
Ne…jen ven, večer…s kamarádkou.
ALFONS
Samozřejmě. (s úsměvem) S kamarádkou…
EVA
A ty? (změří si ho pohledem)
ALFONS
N-ne. Projít se…(trochu zaskočeně)Přičemž si zaváže tkaničku u černých lakýrek.
EVA
Jistě. Vždyť je opravdu krásně! (ironicky si ho změří pohledem)
Po chvíli za sebou Alfons zabouchne dveře. Eva okamžitě volá Týně.
Na telefonu:
EVA
Představ si. Před chvílí odešel. V obleku!
TÝNA
A co vyšiluješ?
EVA
Má milenku! Určitě má milenku! Takhle vyfiknutej nebyl od svatby!
TÝNA
Nedělej z myši velblouda, buď tak hodná! Evičko, musím se ti ale omluvit, dneska mi to na Popelku opravdu nevyjde, nikdo mi ty děti nepohlídá. A já je tu nemůžu, prostě nemůžu, nechat samotný. Pochop to…
EVA
No paráda! I nejlepší kamarádka se na mě vybodne. To nestačí manžel!
TÝNA
A to je možná tvůj problém!(navztekaně)
EVA
A co jako?
TÝNA
Ta tvoje protivnost a hašteřivost! Tohle by nevydržel nikdo!

Eva naštvaně práskne se telefonem.
EVA
Huso! (uleví si)

3.DEN: OSUDOVÁ STŘEDA, 12H, EXT.NÁRODNÍ TŘÍDA
Eva vychází z domu dřív, aby se uklidnila a všechno si srovnala v hlavě. Několikrát si v kabelce zkontroluje, že má lístky na Ludowika Popelku na dnes večer.
EVA (pro sebe)
Koncert mě uklidní, určitě mě uklidní. Popelka je přece nejlepší!
Zamíří směrem k Vltavě. Na jedné z laviček uvidí sedícího Alfonse. Výjimečně bez knihy! Dychtivě se rozběhne k němu.
EVA
Co ty tu děláš? (dá si ruce v bok)
ALFONS
Evo? Co ty tu děláš? (překvapeně vstane)

EVA
V obleku?... Od naší svatby jsem tě neviděla v obleku? (propichuje ho pohledem a hledá květiny, které by mohl mít pro potencionální milenku)
ALFONS
Drahá, nechtěl jsem ti to říkat, ale…
EVA
Čekáš na ni!...Viď?! (nevraživě, už už vyhlíží super děvu v kramflecích)
ALFONS
(překvapeně a nevěřícně) Jak jsi to poznala?!
EVA
(krve by se v ní nedořezal) To by poznal i slepý! Na dálku voníš kolínskou, že by ti padaly ke kolenům!
ALFONS
Drahá, já ti to chtěl říct již dříve, ale…
EVA
Mlč! Jak jsi jenom mohl? A co já?
ALFONS
Miláčku, pochop mě. Já chtěl i s tebou. Ale místo bylo jen pro jednoho.
EVA
Sprosťáku! Je mi z tebe…
ALFONS
Jak prosím?...Já za to opravdu nemohu!
EVA
Tak buď alespoň upřímný. Kde’s k ní přišel?
ALFONS
Když jsem šel do knihovny… Narazil jsem na ní náhodou. Nesmírně mě potěšila!
EVA
Potěšila? Jak tohle myslíš? To ti to se mnou nestačí?
(rozpláče se)
To jsem dopadla…
ALFONS
Ale miláčku, přece nebudeš plakat kvůli vstupence?
EVA (zpozorní)
Vstupence?
ALFONS
ANO! Vstupenka na Popelku!
EVA
Nemáš milenku?
ALFONS
Já? Nikdy!
EVA
Na Popelku ne! Na Popelku jdu já.
ALFONS
A přece sis to rozmyslela! Já věděl, že mě jednou pochopíš! A ty máš také vstupenku, to je neuvěřitelné (nevinně)
EVA
Alfonsi! Ty jdeš na Popelku? To je neuvěřitelné!
ALFONS
Ano! Popelka je přece nejlepší! Má svůj ráz a v tom skví i kouzlo.
EVA
Já na to čekala s takovým nedočkáním! A konečně je i v Praze!(rozplývá se)

ALFONS
Tuším, že tohle je derniéra. Proto jsem získal toho volňáska v knihovně.
EVA
Jaká derniéra? (opět rozhněvaně) Je tady poprvé!
ALFONS
Není! V Národním je už od ledna.
EVA
To není pravda. Četla jsem o tom v novinách! Dnes poprvé. Bude určitě narváno!
ALFONS
Kdo ví, co jsi četla, prosímtě! Bleskem a Aha se nemůžeš řídit!
EVA
Už jsme zase u toho! Neurážej mě! Podprůměrné tiskoviny nečtu!

Alfons tiše pokrčí rameny a dívá se všude možně, jen ne radši na Evu. Blíží se půl třetí a kolem divadla se začínají sbíhat lidé, především s malými dětmi. Eva se zahledí do řeky, potom něco hledá v kabelce. Vytáhne špunty do uší.
ALFONS
Na co potřebuješ tohle?
EVA
No na představení, přece. Bolí mě vždycky hlava z toho, když je to moc hlasité.
ALFONS
Hlasité?
EVA
Hudba Alfons, přece.

ALFONS
Jistě…jistěže. Hudba přece! (pod fousy se usmívá a kroutí hlavou)

Náhle kolem nich projde babička s malou holčičkou. Asi osmiletou. Holčička vesele skáče a hlasitě volá, tak, že jí je slyšet skoro po celém nábřeží, míjí Evu a Alfonse)
HOLČIČKA
Babičko, já už se tak těším na Popelku!
BABIČKA
To se ti bude ohromně líbit, Zuzanko!

Eva ohromeně zírá na odcházející dvojici. Alfons si při pohledu na ně, urovnává sako a už chce zamířit také směrem k divadlu.
EVA
Tak se má vychovávat dítě! Správně, kulturně! Pěkně na Popelku!
ALFONS
Co ty víš o výchově dítěte? Sama jej odmítáš, ale rad máš dostatek!
EVA
Alfons, nezačínej zase! Už jsem si tě skoro začala vážit.
ALFONS
Cože? Proč?
EVA
Že se mnou půjdeš na Popelku!(hrdě se napřímí) To bych do tebe nikdy neřekla! (s úsměvem mu věnuje polibek)

Zbývá čtvrt hodina do začátku představení. Alfons se už třese nervozitou, nesnáší pozdní příchody. Popadne Evu za loket a táhne ji k Národnímu. Před divadlem se choulí hlouček nešťastných dětí. Dnešní Popelka zrušena, vystřídal jí večerní Popelka! Říká nápis na hlavních dveřích. Eva si ho ani nevšimne, ale zato si všimne poutavého plakátu visícího naproti- Ludowik Popelka- operní árie.

EVA (láskyplně se (poprvé po svatbě!) přitiskne k vyjevenému Alfonsovi)
Já tě tak miluju, ty můj vumlíku!

Scéna končí. Alfons kysele civí na nesympatický obličej strojeně usměvavého pěvce.