Rádi se procházíme nočním městem. Utíkáme z reality do snů. Vracíme se do minulosti a vzpomínáme na všechno krásné. Probudíš ve mně dávno zaprášené strunky a naladíš mě na správnou vlnu. Utíkáme tmavou ulicí, pohání nás motor lásky. Žijeme jeden z druhého. Nikdy nám nic nechybí.

Sedíme na lavičce před místním pubem, Ty mě držíš za ruku, hladíš mě po vlasech. Pozorujeme noční oblohu. Jmenuješ mi jednotlivá souhvězdí. Poslouchám Tě, miluju Tvůj hlas. Cítím se jako v pohádce, ani nepomýšlím na to, že za chvíli budu zase z Tvého dosahu, jsem v euforii a to jen díky Tobě. Jsi moje droga, pomalu se stávám závislou.

Vánek si pohrává s Tvými vlasy. Tvé jemné kudrlinky motám na svůj prst. Tvůj upřímný úsměv a Tvé modré oči. Nejraději je přirovnávám k blankytným, vždy to opakuju, stále dokola a Ty se mi vždycky směješ jak moc jsem sentimentální.

Nádherná moc je ta láska. Není klišé. Láska je kořením života každého. A Ty jsi to moje koření, které tak nádherně chutná. Hladíš mě po hřbetu ruky. Každý Tvůj dotek se zapisuje do historie, je tak vyjímečný, stejně jako Ty.
Náš život je založený na citech. Věříme jeden druhému, je to pro mě doposud neobjevené kouzlo, nikdy jsem nic podobného nezažila.

Popadneš mě do náruče a pobízíš mě, abych běžela s tebou. Chceš se vymanit kruté realitě, nesnášíš ji. Bojíš se každého nového dne. Bojíš se, že se něco stane, nejraději by ses schoval. Utekl daleko.

Pamatuji si… Říkal jsi, že padá hvězda, vzal jsi mou tvář do rukou a natočil směrem k tmavé obloze posetou plnou hvězdiček. Říkal jsi, že si mám něco přát. Já zavřela oči a přála si, aby to nikdy neskončilo a potom se ocitla doma, v posteli, v tmavé noci, bez tebe.

Ukápla mi slza, protože to je ta realita o které jsi pořád mluvil. Už to vím. Cítím hořkou chuť bolesti a na jazyku mě pálí slaná slza. Stéká pomalu a jako perla se kutálí a já vím, že tento boj jsem prohrála.

Lorelei