Navzdory rozsáhlé a nákladné odhlučňující rekonstrukci pražského klubu Rock Café se všechny hudební prodkce musí končit o desáté hodině večerní. Jinak bude zle! Nejvíce na tomto omezení tratili pražští předskokané Green Smatroll. Museli začínat už v sedm hodin a sál nebyl moc zaplněn. I tak se zdálo, že si kapela koncert užívá a od publika se jim dostalo podpory. Kytarista se tak rozradostnil, že vystřihl sólo v pozici ležmo. Čas byl tento večer neúprosný více než kdy jindy a Green Smatroll museli skončit v tom nejlepším. Ani na dunivé dožadování přídavku se struny nerozechvěli a paličky zůstaly netknuty.
Vecer patril The Slackers a po pár úvodních tónů o tom nebylo pochyb. Kapela nenavštivila Prahu poprvé. Má tu i silné fanouškovské jádro. Tvář kapele hlavně vtiskl klávesák a dvorní skladatel Vic Ruggiero. Na klávesy si to dává parádně, což vás při pohledu na něj dost zarazí, protože to vypadá, že do toho plácá jak se mu zrovna namane. Ale jak se říká, zdání klame, ten kluk moc dobře ví co dělá a ještě u toho zvládne hrát na foukací harmoniku a zpívat. O zpěv se dělí s šarmantním trombónistou Glenem Pinem, který si libuje v soulové poloze. Publikum zvláště ocenili v jeho podání srdcovku Cupid, cover od Sama Cooka.
Rock Café se poměrně zaplnilo. Bylo příjemně. Nestáli jste dlouhou frontu na nic, ale koncert měl atmosféru. Nalevo, napravo všude se tančilo. Jinak to prostě nešlo. Slackers patří ke špičce světového ska díky své hudební zručnosti a nápaditosti a především feelingu, který jsou schopni zapracovat do publika.
Jako koláček od babičky bylo konečné sólo na saxofon a trombón, kdy hudebníci seskočili z pódia a pobíhali v publiku. Skvělý večírek. Bum prásk, desáta hodina a museli jsme vyklidit pole