Někdy se sám sebe ptám proč dělám různé věci, proč se nadchnu pro něco nedosažitelného a šmátrám rukou mezi hvězdy.

Snažil sem se pochopit ten koloběh. Změť všedních dní a Tvoje oči, stejně tak tajemné, možná my odhalí co bude dál jak křišťálová koule nádherné čarodějky. Někdy bych chtěl abys mě poslouchala a naopak abych mohl poslouchat já Tebe, říct Ti tolik věcí a brát vážně věci co řekneš Ty.

Přičichnout si k Tvému tělu, které jak lilium nevinně voní. Jsi touha, možná inspirace co letmo prolétává myslí jak vystřelená nábojnice, a jako kapky krve jsou na zdi nápisy, které možná nepochopíš.

Políbit představu a ulehnout s hlavou na Tvé hrudi, slyšet ten tikot hodin v Tobě a přemýšlet o společném životě. Bude to dříve, možná i později, jen přeji si aby to přišlo co nejrychleji. Bojím se slov, co říkáš do větru, možná věru příliš přemýšlím nad správnými významy a poté v hlavě brouky co nechtějí se usadit.

Příliš krásná pro mé srdce a příliš nevinná pro svět. Na dlani okvětní lístky růže a na rtech slova, jenž možná říkají miluji Tě a třeba to nejsou ony, možná jsou jinde jen ne v Tvojí hlavě. Na rtech máš polibek co věnoval jsem z Lásky, v srdci mám dopis co nosí mi štěstí. Jsme dvě různé barvy, jiné strany mincí, jsme tak moc rozdílní. Každý chce něco jiného, Ty chceš mě a Já chci Tebe.

Neztraťte se,

PerfectiOn.