Sněhové vločce

Sněhová vločko v závěji dnů,
která se vrátila do minulých dnů.
Svou tvář jsi na chvíli dala vzpomínkám
a v mnohých do teď nevíš kudy kam.

Tvá duše jako pápěří
na skleněných křídlech snů
Tak těžko se nosí
Když chceš odejít z mých dnů.

Lehkost Tvé duše
na vlnách větru
nepotkám v tramvaji
a ani v metru.

Obrys Tvé tváře
v polštáři vyšitý
je pro mé oči
už na vždy zažitý.

Svítání v Tvých stínech řas
říká, že na Tobě není kaz
Každý záhyb Tvého těla
z Tebe krásnou ženu dělá.
Václav Sikora