Vrána k vráně sedá. Na základě této velepravdy jsme se naskládali, my čtyři intelektuálové, do auta a vydali jsme se na šestihodinovou jízdu za krásami Alp. Tohoto sofistikovaného výletu se zúčastnili dva promovaní inženýři, bakalářka matiky (slečna s titulem Bc.) a věčný lyžař-začátečník studující bohémistiku (od slova bohémství – bohém), čili já. Čekáte-li cestu plnou odborných diskusí na téma rozpínavosti vesmíru, teleportu fotonů, krásu algebraických a diferenciálních rovnic prokládanou programováním v různých sofistikovaných programech, pak jsou vaše očekávání správná. Ale co má v takové přeučené společnosti dělat češtinář?
Kromě toho, že jsem si všímala frekvence používaných termínů a jiných oblíbených výrazů, dialektických příznaků a odchylek od spisovné češtiny, sem tam jsem přikývla, sem tam jsem něco neutrálního řekla. Ale většinou jsem neměla co říct. Až pak si někdo znenadání všiml, že mlčím a zeptal se mě, jaký obor jsem si zvolila já. Čeština! K tomu má přece každý co říct, je-li rodilým mluvčím! A páni inženýři byli i docela poučenými mluvčími, kteří nezaostali na poli svého oboru, takže se chvílemi vedly i odborné diskuse na téma současné spisovné češtiny, občas se vyslovila češtinářská hádanka (infinitiv zvratného slovesa, který v sobě obsahuje třikrát za sebou vyslovované/psané –ti) a objevil se i češtinářský vtip. Pak se někdo zeptá, jestli si myslím, že je stále o čem bádat v českém jazyce. Vyjmenovávám úkoly současné češtiny, jak nám to přednášeli na akademické půdě. Další otázka na současné autory a současnou literaturu mi rozváže jazyk ještě víc, ale už po pár jménech a názorech je můj monolog rázně utnut matematickou hádankou vyžadující grafické řešení. Hledá se tužka a papír. Málem se zastavuje na okraji dálnice, protože nikdo jiný než řidič neví, kde co má. Kufr je ale zavalen lyžemi a snowboardy, krosnami a jídlem, takže se jede dál a kreslí se rukou ve vzduchu.
Pobyt na krásných zasněžených sjezdovkách a v domácím prostředí rakouské rodiny pokračuje v podobném duchu jako ukrácení chvíle v autě. Primárně lze tedy říct, že sejdou-li se študovaní lidé a žijí-li pár dní na jedné hromadě, pak se z obyčejného výletu stává sofistikovaný pobyt na horách plný vyměňování názorů, kladení a zodpovídání otázek a hádanek. Za doprovodu sklenice vína…