Stínohra

Jen stínem dá se lámat černé bělaví,
co s touhou v klíně ladně usíná.
Jen s listem mysl nerezaví
a pouť do mysli začíná.

Jen s listem plným myšlenek,
či náznaků jež plují.
Jen s niterností navenek,
jen s městem v rodné sluji.

Stínohra cechu zatracených
šeptá slastně
"k nám jen pojď".
A odpověď,
ač polohlasně
zní "Ne! Má stínohra je pouť."

Až zmizí stíny z bělaví
a síla jejich zvadne,
naposled poslechni si pána Stínohry,
neb mrtev k zemi padne.