30. 5. Rock Café, Praha
FOTOGALERIE ZDE
Já už tam chodím víc než domu. Rock Café v centru Prahy. A opět na Sto Zvířat.
O této kapele toho bylo v tomto časopise napsáno mnoho. To však nemění nic na tom, že je to dobře namazaný stroj, který funguje už léta. Klasicky jsme si na Zvířata chvilku počkali, postávajíc s kelímkem a hladovým pohledem pod podiem. Plný sál, i když jsem zažila větší ráj pro tušeristy, začíná pískat. Kapela si chystá pitivo ke strojům a večírek začíná. Sto Zvířat zahráli klasický repertoár v klasickém prostoru a klasickém čase. Jak už bylo řečeno, kapela dokáže propojit líbivou muziku a poetické texty ke spokojenosti širokého posluchačstva. Myslim, že na to kápli. Krom starých a dobře fungujících věcí jako Dáma s čápem či Domácí kino, jsme slyšeli i novější věci z chystaného alba. Tradiční Magnetický chlapec, můj oblíbený metrosexuál a hrůzu v očích vyvolávající Dáma s kosou. Úplnou supernovinkou bylo odtajnění širší veřejnosti další písničky. Konkrétně Zub. Song o bolesti z rozchodu. Si tak tancujete a říkáte si, že je to skoro to samé. Nejdřív to krásně funguje a nemůžete si to vynachválit. Po čase se to začne vyklat a způsobovat bolest. Když už se to utrpení nedá vydržet, tak si ho v agonii vytrhnete. Pořád to bolí a jazykem narážíte na tu smutnou mezeru. Za čas se bolest ztratí a i ta blbá mezera zaroste zubem novým. Pro mě příjemné osvěžení ve změti starších věcí, ale jsem zvědavá na další poslech. Další super hyper novinkou bylo Poprvé. Ne, ne žádný nesmělý patnáctiletý chlapec. Spíše muž ve středních letech a s batohem plným životních zkušeností. Tento pán se jde představit rodičům své krásné slečny. To je tak všeobecně nepříjemná a hodně nezáviděníhodná situace. K tomu si ještě přičtěte, že ta slečna je nejen krásná, ale mladá, dost. Z představy, že můj přítel chodil s mojí maminkou do školy se směju ještě teď.
Během koncertu oslavil trumpetista Pablo narozeniny. Prý třinácté. A protože to je výborný trumpetista, tak mu budu věřit a ještě mu popřeju hodně dechu do budoucna. Roztančené Rock Café též pogratulovalo Janu Šobrovi ke znovushledání s kytarou. Kytaru mu někdo čornul po koncertě a ten šťastný muž jí našel v zastavárně a ještě načapal ty chmatáky když jí chtěli střelit. Prostě když se daří, tak se daří.
Víte co ja na téhle kapele vůbec nejlepší? Na jejich koncert můžete jít klidně s tátou a oba se budete bavit. Jak jsem se tak rozhlížela kolem, tak jsem do zorného pole čapla zajímavé typy lidí. Hodíte si zadkem vedle prošedivělého pána, metalových puberťáků, šlápnete na nohu rude boyovi, polijete pivem postarší paní a ti odvážnější si skočí pogo s partou mladíků. To pestré rozložení je fakt paráda. Jo, někdy mě štve, že přes postávající páry nic nevidim, ale na druhou stranu je fascinující, že fanoušci jsou věrni svojí kapele patnáct let a ta kapela stále oslovuje mladší a mladší posluchače. Wow!
Takže čapněte svoje rodiče pod křídlem a uvidíme se na křtu Rozptýlení pro pozůstalé. Do té doby se necham na Zoo hudebně vyhladovět.
FOTOGALERIE ZDE