Žijeme ve světě, kdy nás pomalu ale jistě dostává technika na místo, které bychom si před ještě několika lety nedovedli představit. Ubývá setkání s přáteli, teď je in si prostě a jen psát. Matky své děti raději posadí k počítači, než aby je zabavily samy. V tramvaji za sebou sedí několik lidí s mobilem v ruce a buď hrají nějaké hry či smskují, jsou online na některé ze sociálních sítí a nevnímají okolí. Žijeme v době, kdy si každý dovoluje přes počítač napsat kritiku, urážky a bezostyšně to vystaví s klidným pocitem, kdy ho netíží svědomí, protože to oné osobě nemusel říkat do očí. Dovoluje nám technika býti takovými, jakými bychom v realitě či tváří v tvář nikdy nebyly? Schováváme se za přezdívkami a raději neuvádíme své jméno, abychom uráželi, kritizovali, ale hlavně zůstali pod maskou, kdo že to vlastně jsme?
Když si všímám lidí v tramvaji, jak tiše sedí s mobilem v ruce, říkám si, jaká je škoda, že raději nevnímají realitu, nýbrž se věnují virtuálnímu světu. Pokládám si otázku, zda se raději schovávají do světa, kde je jim lépe než aby se snažili na svém opravdovém životě něco změnit? Já sama raději sedím a dívám se z okna tramvaje na své okolí a pozoruji grimasy lidí, kterak spěchají, hádají se, objímají či čekají na zastávce a oči jim tikají ze strany na stranu. Virtuální svět ráda nemám. Co mi nejvíce vadí, jsou diskuze. Diskuze a komentáře pod články, kde se do sebe lidé navážejí, často i sprostě a i když se neznají, urážejí si jména a dosažené vzdělání. Při nedávné volbě prezidenta, kdy byl český národ rozdělen na dva tábory, nevraživost markantně stoupla. Upřímně jsem ráda, že je po všem. Chvíle, kdy vám prodavačka vnucuje proč volit Zemana a kolega z práce zas proč volit Schwarzenberga, jsou již naštěstí pryč. Na počítači již nevyskakují reklamy s kandidáty a noviny začaly psát i o jiných věcech na hlavních stranách jejich webu. Lidé si moc dobře uvědomují, jakou moc má internet a proto se snaží takto s lidmi manipulovat. Články, komentáře, reklamy, sociální sítě to vše s lidmi dokáže manipulovat.
Dnes jsem narazila na jedno forum, kde se slečny urážely navzájem a jako supy se snesly a rozsévaly pomluvy hlavně nad jednou uživatelkou. Bylo mi z toho špatně. Oné nešťastnice se samozřejmě nikdo nezastal, naopak se přidávaly další a další holky a argumentovaly slovy, že ani admini se ji nezastanou, že se tomu určitě smějí s nimi. Zde je jasně vidět, jak se nikdo nechce dobrovolně přidat k někomu, komu je byť jen přes internet ubližováno. Lidé jdou raději s davem. Opravdu se divím, kam až někteří lidé zachází a směji se nad jejich časem stráveným na internetu, kde jen kritizují a spolčují se proti dalším zejména bezbranným jedincům. Inu přes internet je každý velký pán. Hlavně když lidé zůstávají v anonymitě.
Nechci tu moralizovat a je mi jasné, že tímto článkem lidskou povahu nezměním, ale ráda bych lidem dala důvod se aspoň na chvíli zastavit a odtrhnout oči od klávesnice. Vysedáváním doma u počítače či nemoci odlepit oči od mobilu tím nic nezískáme. Naopak ztrácíme takový život, který měli naši rodiče. Ztrácíme dětství a chvíle na hřišti, ztrácíme to kouzlo přátelství, kdy ne že si píšeme, ale povídáme třeba na procházce či někde na skleničce. Také urážením si navzájem nepřispějeme. Možná máme pocit, jak jsme druhého člověka uzemnili a potopili, ale to nám přece jinak nic nedá. Zkusme to změnit.