Jako malá jsem měla mnoho snů o tom, jak bude vypadat má budoucnost. Postupně se ze snů začala vytvářet realita a já pochopila, že sny můžeme ovlivnit naším pozitivním postojem k jejich realizaci. Vše se odvíjí od našich myšlenek. Mohli bychom to nazývat přání, sny, cíle či prosby. Pokud na něco opravdu intenzivně myslíme, dokážeme z našich snů vytěžit mnoho. Základem je rozhodnutí. Ať už se pro cokoliv rozhodneme, neměli bychom svých rozhodnutí litovat. Žijeme jeden život a chceme ho prožít tak, aby stál za to. Jsme jen lidé a svá rozhodnutí můžeme kdykoliv změnit nemajíc ohledy na to, co si o tom druzí myslí. To my jsme ti, kteří si budují a určují vlastní život. Však rozhodnout bychom se měli vždy tak, aby naše rozhodnutí bylo trvalé.

Znám mnoho lidí, kteří od života očekávají výzvy. Můj spolužák si stanovuje jen samé těžké cíle a argumentuje slovy, že jde o ten pocit výzvy, o to napětí při překročení překážek. Před každou překážkou se zamyslí než učiní jakýkoliv krok, poté zvolí možnost a jde dál. Můžeme se zamyslet, že cokoliv, co je pro nás příliš snadné, nemá pro nás vysokou cenu. Jako studenti jsme mladí a neklidní a očekáváme od života cokoliv, co přiláká naši pozornost. Tu chceme to, tu ono. Máme vysoké ambice a míříme vysoko. Láká nás cizina, možnost složení certifikátů. Máme možnosti, jaké naši rodiče neměli a přesto je pokládáme za samozřejmnost. Čteme knihy, píšeme básně, posloucháme hudbu, máme svou vlastní filozofii a snažíme se dělat, co nás baví. Nezaobíráme se starostmi našich rodičů. Vždyť před námi se otevírá svět a touha nahlédnout dál je nepopsatelná.

Svět očima studenta je prý plný klamného očekávání či mylné naděje. Rodiče nám nadávají, jak sme naivní a jak od života čekáme příliš mnoho. Přece nám to zatím stačí. Naše sny a jejich vidiny nás živí. Vždyť mi se rádi ubíráme do naší představivosti a sníme, jaké by vše mohlo být. Člověk s představivostí má svůj vnitřní bohatý život a co si budeme nalhávat, rádi utečeme někam jinam, když je nám smutno. Utečeme do své říše snů.

Na světě je úžasné to, že nikdy nevíme, kam se jednou dostaneme. Co si pro nás budoucnost připravila? A jaká bude? Patří mezi nejčastější otázky. Když opomenu studenty, kteří mají přesně nalikovanou kariéru podle svých plánů a očekávají, že vše klapne, my, kteří plány nemáme, si stejně přejeme totéž- aby vše klaplo. Spontánnost k nám jednoduše patří a není proč tvrdit že ne. Já sama nemám přesné plány, stanovila jsem si cíle, kterých bych si přála dosáhnout. Taktéž jsou pro mě výzvou a bylo by naprosto úžasné, kdyby vše vyšlo, ale plán krok za krokem nemám. Těším se z každého nového okamžiku, z každé nečekané věci. Jsem mladá a život podle přesných pravidel a plánů odmítám. Není nad to očekávat, co si pro nás život přichystal.