Třešním a višním se letos moc nedaří. Mohly za to deště, které nás celý květen trápily. Několik červených kuliček na stromech vidíme, jsou ale popraskané, není jich moc, letos je to prostě bída. Zato jiným třešním se daří na jaře, v létě, na podzim i v zimě. Jsou to třešničky, které na nás svítí snad na každém kroku. Není hospody či restaurace, kde by neměli hrací automaty. Majitelům pohostinství vynáší tyto pekelné stroje spoustu peněz, tak proč je nemít. Láká to lidi, kteří gamblerství rychle přijdou na chuť. Lidi přijdou, něco vypijí, pár bankovek hodí do automatů, nevyhrají, odejdou a je jisté, že přijdou zas. Jak dokonalé! A stát a města z toho také něco mají, takže se nijak nesnaží hrací automaty ve městech a obcích regulovat. Takže procházíte Třincem a o tom, že najdete kavárnu nebo cukrárnu, si můžete nechat zdát. Jediné, na co narazíte, jsou hospody s blikajícími a hrajícími bednami uvnitř.
Závislostí, kterým lidé mohou podlehnout, je celá řada. Gamblerství je však zákeřné v tom, že člověk vypadá dlouho naprosto normálně. Není na něm jeho závislost znát jako na alkoholikovi či feťákovi. Gamblerství zahrnuje napětí, riskování, hazard, hru, spekulování. Začíná jako zábava a končí jako návyk až závislost. Pokud se hráč dostává do stavu označovaného jako patologické hráčství, je s ním v podstatě konec. Existuje několik fází patologického hráčství, ta první je krásná – vyhrávací. Hráč občas vyhrává, povzbuzuje to jeho chuť hrát dál, až nakonec prohraje víc, než původně vyhrál. Další fáze je právě ona prohrávací, kdy se neúspěchy stupňují, hráč se zadlužuje a zvyšuje (zcela nelogicky) sázky. Pak nastává zoufalství, kdy narůstají dluhy, které se stávají pro hráče neúnosné. Gambler začíná rozprodávat majetek, objevují se podvody, krádeže. Čtvrtou fází je beznaděj, kdy dochází k totálnímu rozvratu osobnosti, často je provázený alkoholismem a drogovou závislostí, ztrátou zaměstnání, přátel, rodiny, bydlení. Hráč ale neopouští svou nemocnou představu, že peníze vyhraje zpět, že všechny dluhy zaplatí, že se všechno „spraví“. Na tu poslední (zlatou) ránu potřebuje peníze a ty si obstarává hráč i závažnější kriminalitou. A zřejmě skončí ve vězení. Takový může a bývá průběh hráčů, kteří nedokážou projít kolem podniku, z jehož dveří se ozývají výherní melodie a blikají třešničky a hvězdičky a číslíčka, aniž by do něj vešli.
Jak už bylo řečeno výše, lidé začínají hrát proto, že se chtějí pobavit, chtějí zkusit něco nového, později už je láká vidina snadného zisku, až se z této činnosti stává závislost, která zatemňuje mozek a podrývá zdravé uvažování, kdy si hráč už nedokáže uvědomit, že hrací automat neobelstí. Z gamblerství se v současnosti léčí přibližně kolem 1400 lidí v naší republice, což je zlomek těch, kteří propadli patologickému hráčství a přiznali si to. Většina totiž doteď nepochopila, že v jejich životě je něco „špatně“, že by s tím měli něco dělat. Podle analýz je v naší republice nejvíc heren ze všech zemí Evropské unie a v Praze jich je víc než v celém Německu. Proč? Protože z toho jsou stamilionové zisky pro stát, pro města a obce. Co na tom, že lidé končí na dlažbě, bez rodiny, bez přátel, bez zaměstnání, mladí gambleři provozují prostituci jenom proto, aby měli peníze na večerní „krmení automatů“. Hráči kšeftují s drogami, prodávají majetek, kradou. Je to až s podivem, co všechno jsou starostové měst a obcí ochotni dopustit, jenom když jsou z toho peníze! Aspoň pak vznikají dětská hřiště… mělo by se říct.