Ahoj můj světe, jak se máš,
co mi za ztrátu lásky dáš,
ptal jsem se proč můj světe, proč,
se točí dál ten podivný kolotoč,
jednou jsi dole a jednou nahoře,
jsou časy špatné, někdy zase dobře,
když ztratíš lásku, víru a porozumění,
najednou se probudíš ze svého snění,
ptám se tě světe, co teď dál,
když už tu není ten, co se na mě smál,
světe můj nekonečný a prázdný,
minulost a myšlenky jsou dávný,
hrst přátel jen podporou zůstala,
však již myšlenka chyběla,
na pár let s osůbkou hluboko v srdci,
i vášniví milenci bývají trpcí,
světe můj dokážeš jen se koukat,
vše s prospěchem nechat,
však umíš i tu správnou cestu dát,
proto tě mám přes všechno rád,
tak světe zas někdy ahojíčko,
dík za pokec, za slovíčko…

Milan Zakřevský