První písemná zmínka o této obci je z roku 1394. Jak zde žili lidé tehdy, to se můžeme dozvědět jen z knih a kronik. Já se v životě této vesničky objevuji necelých 20 let a za tu dobu lze ledacos zažít a poznat místní občany.

Obec není mým domovem, stala se však pro mě podstatnou složkou mého života. Hlavně tedy mého dětství a dospívání. Dlouho bych počítala, kolik dnů a nocí jsem zde strávila, kolik prázdnin a kolik zážitků jsem zde zažila.
Všechny poznatky mi však rozšířily můj obzor a pomohly poznat další a další zvyky, tradice a kultury. Na první poslech je jiný jazyk, mnohá slova jsou velice odlišná od našich (Ostrava a okolí). Například u nás se řekne, že se někdo smál, tam to ovšem je, že se někdo smíl. Toto je jen jedno z mnoha slov, jejichž vytvoření je pro mne záhadou. A tak čas od času se usmívám nad těmito „podivnostmi“. Ale musím přiznat, že občas mi to i vadí. Mám český jazyk ráda, mám ráda spisovný český jazyk. Jakmile občas slyším slova jako právě smít se, je mi až do breku. Holt jiný kraj, jiný mrav a jiná řeč. I my, z okolí Ostravy máme svá slova, která jiným lidem připadají hloupá a nesmyslná.

Další věcí jsou místní zvyky. Vesnička se nachází na menším pozemku, než ta, která je mým domovem. Všichni se zde znají více než u nás. Všichni si málem vidí až do talíře, o všem se zde ví. Vyjdete ven z domu a potkáte babičku, jak si to s hůlčičkou pádí do kostela na tzv. horní konec. Z horního konce se na ten dolní dostanete buď po malé, nebo velké straně. A věřte, nemá to nic společného s použitím toalety. Vyjdete si na zahradu a tam nakonec „ztvrdnete“ několik hodin, protože šla kolem sousedka, kterou jste dlouho neviděla a tak povídáte a povídáte opření o váš dřevěný plot.

Jako v jedné z mála se v této vesničce dodržují určité zvyky a tradice. Například na jaře se zde vynáší zima a pálí se Mařeny, které se zapálené hází do potoka. Má to dát jaru na jevu, že už by mělo přijít a zima nás opustit.
Dalším je pochovávání basy. Tento zvyk je v rámci Masopustu. Masky chodí po vsi od domu k domu a zpívají a hrají lidem, kteří je obdarovávají štamprličkou a nějakou tou korunou. Různé masky chodí společně s jedním medvědem, který v domech tančí s jejich obyvatelkami. Ten večer se pochovává basa. Je to venkovská zábava typu Slunce, seno…. Fiktivní pan farář pochovává basu. Říká co nám má basa odpustit a v čem naopak pomoct.

Další akcí je Hubertská jízda. Z okolí blízkého i dalekého se sjedou jezdci s koňmi a soutěží a baví se. Tato akce je vždy velice veselá, bohužel občas se setkává s negativními následky. Například ukradení, či zaběhnutí koně, velice opilí jezdci padající z koně a podobně. I přesto má tato akce své kouzlo a opakuje se každým rokem.

Na pouť se zde již tradičně pořádá hasičská soutěž. Přijíždí zde hasiči až z dalekých měst a vesnic. Mnohdy se sejde až 40 hasičských jednotek. Soutěž je doprovázena malou poutí s kolotoči. Večer před se koná předpouťová zábava.

Jak sami vidíte, v této vesničce to pořád žije. Staré zvyky se opět obnovují. Vždyť v celém světě je v této době moderní retro. Tak proč ne zrovna v této podobě. Tahle vesnička v Oderských vrchách bude součástí mého života i nadále a jsem tedy zvědavá, jestli mě ještě něčím překvapí.