Za okny už si hrají na honěnou meluzína s větrem a po obloze pobíhají rozzlobení beránci, kteří každou chvíli spouštějí dolů na nás, na nebohé pozemské bytosti pěknou sprchu deště nebo sněhových přeháněk. Je prostě počasí, že by ani psa ven nevyhnal. Všichni chytají tradiční podzimní deprese a tvrdnou doma. Boj s větrnými mlýny už dávno vzdali. Já jsem však podzimní depresi vyhlásila válku. Řekla jsem: Dost! Takhle už to dál nejde a přihlásila jsem se podruhé na kurz tance, abych se vytančila ze špatné nálady, podzimního splínu a ztratila nějakého to kilčo na tanečním parketu. Před Vánoci se to přeci hodí, ne?
Taneční jsem už jednou absolvovala, a proto jsem věděla, co od nich můžu očekávat. Užijete si tam především hodně zábavy. Koho zajímá, jestli umíte kroky? Koho zajímá, jestli jdete přesně v rytmu? Důležitá je dobrá parta, chuť tančit, vtipný učitel a pak už jde vše téměř samo.
Před několika týdny jsem jako každou neděli šla na taneční lekci. Přihlásila jsem se do kurzu jako náhradnice, proto dělám partnerku každému, komu zrovna nepřišla ta jeho. Co mě nejvíc překvapilo, byla skutečnost, že páni už nesedí striktně naproti dámám, ale všichni si můžou sednout kamkoliv. Lekce probíhá podle známého schématu.
Naše minulá lekce však byla ozvláštněna návštěvou fotografky. Nasáčkovala si nás pěkně do tří řad tak, aby bylo na všechny pěkně vidět. Věděla jsem, že z mého obličeje nebude na fotce téměř nic vidět, a proto jsem jen s úsměvem na tváři sledovala ostatní, jak si zkouší tu nejlepší pózu, culí se, cení zuby, jak nejlíp umí, aby vypadali na společné fotce, co jak nejlíp.
Po vylétnutí ptáčka z objektivu fotoaparátu vyzval učitel tance pány slovy: "Nabídněte rámě své partnerce a postavte se do kruhu," aby zašli pro své partnerky. Po zahřátí polkovým krok sun krokem, jsme se začali vrtět do rytmů svižné chachi a jivu. Mému partnerovi to šlo náramně.
Když jsme se ale vrátili zpátky z Kuby trochu blíž do Rakouska, všem jakoby ztuhly nohy a některým nejen ony. Taneční mistr zavelel: "Vzhůru na valčík," a my jsme započali naše marné snahy o valčíkové kroky na písničku "Jarošovický pivovar". Všichni si, když už neuměli kroky, aspoň zpívali slova známého hitu. Učitel tance z našeho tančení radostí příliš neskákal, ale potěšil nás aspoň tím, že se mezi námi nachází jeden pár, kterému to jde.
Stáli jsme u dveří a jeho slovům jsme příliš pozornosti nevěnovali. Když jsme ale zaslechli svá jména, zpozorněli jsme. S překvapivým výrazem na tváři jsme zjistili, že jeho slova patřila právě našemu páru.
Vystoupili jsme doprostřed sálu. Zaujali jsme vznosné těsné taneční postavení a začali ukázku našeho tanečního umění. Připadala jsem si jako princezna na královském bálu. Společně s mým princem jsme byli jako jedno tělo a naše kroky snad vedla sama hudba. Můj partner byl peříčko a já půl peříčka, které se nechávají unášet větrem. Nikdo by nepoznal, že můj partner má za sebou teprve pár hodin tanečních. Obkroužili jsme vzletnými kroky sál a po doznění posledních tónů, byl náš výkon oceněn náležitým potleskem.
Kdo by si pomyslel, že i obyčejné taneční lekci si můžete občas připadat jako taneční mistr!
Leňula