Jedné temné podzimní noci
jsem byla velmi vzdálená spánku
Toužila jsem se jít pod hvězdami
do lesa, tak temného a hlubokého

Ani mýtus, ani pohádka
Mě nemohla odradit od cesty do bludiště
Ale cítila jsem oči, upřené na mě,
vždycky hledící, skryté ve stínech

Něco v temnotě mě táhlo hlouběji
Něco v tom bláznovství ulehčilo mé mysli
Bděla jsem či snila?
Přestřihla jsem provazy, poutající mne ?

Jednu chvíli jsem seděla v pokoji
V chladný a stříbrný zimní den
Slyšela jsem nadpozemské volání
Zkoušela jsem, co to šlo,
ale nemohla jsem se otočit zpět

Někde mezi mechem a kamenem
Vítr a les se stal mým domovem
Položila jsem se na zeleni...
nikdy bych nemohla odejít...