Ti druzí

Obrázek uživatele PerfectiOn

Setkáváme se s nimi téměř každý den, někdo se s nimi setkává jen o víkendech, někdo má jen jednoho a někdo žádného.

Řeč je o rodičích. Snažím se vždy o aktuální téma, toto je více než aktuální, ptáte se proč? Protože si dnešní děti rodičů váží málo.
Dobrá, taky se čas od času nechovám úplně jako vzorný syn a později mě to mrzí, však nemůžu vrátit zpátky věci co jsem udělal nebo řekl. Horká hlava by občas potřebovala zchladit.

Mluvíme o nich jako o věcech, o něčem co nemá city, ale rodiče nám dali kus svého života abychom vůbec mohli dýchat, vadí Vám to? Opravdu by jste se nejraději ani nenarodili? Jděte, nepoznali byste tolik krás dnešního světa a později nepoznali jaké je to být rodičem. Je to určitě taky mnohdy na zabití, ale děti jsou radost, alespoň se to říká.

Když se dívám na staré filmy, ve kterých děti rodičům vykali, neodmlouvali a byli vzorné, objeví se mi na tváři úšklebek, protože si nedovedu představit jak by to vypadalo dnes. Jsme strašná generace, možná je to prostředím kdo ví. Mnohdy když o něco žádáme neumíme říct prosím a vše bereme jako samozřejmost, jen natahujeme ruce, chceme pořád víc. Když vidím co je kolem mě za opravdu hroznou mládež mám strach vůbec někdy v tomto prostředí vychovávat svoje děti, co když, až jednou děti budu mít, zapadnou do party, začnou chlastat, fetovat a bůh ví co ještě? Mnoho lidí se ohrazuje tím, že je to výchovou, ale to není tak úplně pravda. Znám spoustu lidí, kteří jsou slušní a své děti vychovávali v dobrém duchu, jejich ratolesti jsou však každý víkend v alkoholovém opojení a jsou nesnesitelné.

Pokud něco žádám neříkám dal bys mi?
Vím jaký je to pocit a osobně si na slovíčku „Prosím.“ hodně zakládám, když to nejde tak to nejde a to nezmění nic. Tenhle článek nebude mít moc velkou váhu a není psán jen proto aby zaplnil nějaké prázdné místo. Tímto článkem chci bazírovat na všechny děti aby řekli svým rodičům, že je mají rádi, že jim na nich záleží a že je mrzí jak se občas chovají. Já se také omlouvám, mrzí mě, že jsem cholerik, ale to je prostě povaha.

Děkuji své mamce a tátovi, že to se mnou vydrží i když jsem na facku, za to že pokud něco potřebuji vynasnaží se jak to jde, opravdu si toho nesmírně vážím.

A vy, kterých se to týká, zhodnoťte někdy co děláte a zda to děláte správně.

Ještě jednou díky,

PerfectiOn!