.... Marakéš je do zrzava. A s ním celé jeho okolí, až po Atlas. Země je hnědočervená, domy jsou hnědočervené, ulice a cesty jsou hnědočervené a po prudkém dešti i řeka zčervená.... celé marakéšské náměstí tepe životem... Proplétají a míjejí se tu lidé... Ženy v tradičních oděvech se zahalenou tváří, muži v dlouhých hábitech... a samozřejmě turisté... Z velké části jen pro ně se tu v celé své kráse předvádějí nejrůznější atrakce... nedaleko tančí břišní tanečnice za zvuku tamburín.... opodál dřepí muž, hraje na dlouhou flétnu a v jeho košíku to hlasitě syčí... Muž s chřestýšem nabízí za malý bakšiš, že zájemce vyfotí s hadem okolo krku...
Trochu stranou od toho všeho sedí hubený starý muž v bílém hábitu.. Tvář tak pokrytou vráskami, že vypadá jako dřevořezba a oči až děsivě hluboké, temné jako bývají noci na Sahaře...
Kolem něj postává nebo sedí houf místních. Nejen děti, ale i dospělí... Muži, ženy... Staří stejně jako mladí... Všichni tiše naslouchají... Starý muž vypráví... Skládá jednotlivá slova dohromady a splétá je jako mozaiku... nechává ožívat prastarý příběh... a náhle to vypadá, jako by ti, o kterých mluví, nebyli pouhými postavami příběhu, ale mnohem víc... jako by dnes znovu ožili.. jako by dnes v tento den kráčeli po sluncem rozpálené zemi marakéšského náměstí... jako by stáli přímo vedle něj... jako by oni sami vyprávěli skrze jeho ústa....
Lidé zatají dech a starý muž s hlasem, jaký mívá pouštní vítr po ránu, dál vypráví...
A není sám... V celém Marakéši a snad i Maroku je najdete... Pokud víte, kde hledat... Mají mnoho jmen a přece je možná žádné z nich nedokáže doopravdy popsat... Angličané jim říkají prostě... Storytellers.... Ve své podstatě je to pravda, ale stejně tak vůbec není... :) ... Nepochopitelné?.. Ano, pro nás možná, ale Oni a ti, kteří jim naslouchají vědí...
Starý muž domluvil a hlouček lidí se pomalu rozchází.... Tu k němu přistoupí muž a představí se jako reportér rádia a perfektní angličtinou se ho na něco zeptá... Starý muž mlčí a vypadá to, jako by se jeho vrásky prohloubily... Pak tiše vydechne a nakřáplým hlasem řekne:" Západní svět? Evropa? Amerika? Ne... Vaši lidé už ztratili ten dar... Už nechápou... Nedokáží už pochopit... Obdivují prostředí příběhu a jeho hrdiny, dovedou o nich nadšeně mluvit, ale PŘÍBĚH sám jim uniká... Nevidí jeho podstatu... Jeho DUŠI... Nechápou, už zapomněli....Nedokáží najít to, co se skrývá za slovy... Nedokáží pochopit to, co příběh OPRAVDU říká...
Je to, jako byste obdivovali nádherně vyřezané šachové figurky, žasli nad každým drobným detailem šachovnice, ale přitom nevěděli, jak hrát!
Vaši lidé už zapomněli.. Nevědí... Už si nevzpomínají... Nechtějí si vzpomenout... Nevidí to,co se jim v příběhu odhaluje... Už nechápou... Už to nedokáží... Slyší, ale ve skutečnosti nenaslouchají..."
Tento rozhovor s jedním se Storytellers nedávno odvysílala anglická rádiová stanice BBC...
Lerilain