Tolik ticha v pokoji kde kdysi byl smích,
kousek toho vše způsobeno smrtí,
smrtí, která nezabila jen tiše zžírá jedno tělo a postupně ho likviduje.
Tolik ticha i když venku zuří bouře,
tolik strachu co brání nádechu,
když nevíš, kam dopadneš.
Bojím se toho ticha co pomalu obklopuje i mě,
když v noci usínám a bojím se dalšího rána,
jenž se mi vkrádá potichu do pokoje,
nemůžu nic, jen tiše pozoruji to světlo prostupující skrze zdi.
Bojím se všeho okolo sebe a ten strach mě škrtí,
poutá mě do pout k nimž nikdy nebyl vyroben klíč,
jen sedím v prázdné místnosti kde kdysi byl smích.
Poslední komentáře
před 12 let 49 týdnů
před 12 let 50 týdnů
před 12 let 51 týdnů
před 13 let 10 týdnů
před 13 let 20 týdnů
před 13 let 20 týdnů
před 13 let 30 týdnů
před 13 let 39 týdnů
před 14 let 1 den
před 14 let 7 týdnů