Tolik ticha v pokoji kde kdysi byl smích,
kousek toho vše způsobeno smrtí,
smrtí, která nezabila jen tiše zžírá jedno tělo a postupně ho likviduje.
Tolik ticha i když venku zuří bouře,
tolik strachu co brání nádechu,
když nevíš, kam dopadneš.
Bojím se toho ticha co pomalu obklopuje i mě,
když v noci usínám a bojím se dalšího rána,
jenž se mi vkrádá potichu do pokoje,
nemůžu nic, jen tiše pozoruji to světlo prostupující skrze zdi.
Bojím se všeho okolo sebe a ten strach mě škrtí,
poutá mě do pout k nimž nikdy nebyl vyroben klíč,
jen sedím v prázdné místnosti kde kdysi byl smích.
Poslední komentáře
před 12 let 13 týdnů
před 12 let 14 týdnů
před 12 let 15 týdnů
před 12 let 25 týdnů
před 12 let 36 týdnů
před 12 let 36 týdnů
před 12 let 46 týdnů
před 13 let 3 týdny
před 13 let 15 týdnů
před 13 let 23 týdnů