Tolik ticha v pokoji kde kdysi byl smích,
kousek toho vše způsobeno smrtí,
smrtí, která nezabila jen tiše zžírá jedno tělo a postupně ho likviduje.
Tolik ticha i když venku zuří bouře,
tolik strachu co brání nádechu,
když nevíš, kam dopadneš.
Bojím se toho ticha co pomalu obklopuje i mě,
když v noci usínám a bojím se dalšího rána,
jenž se mi vkrádá potichu do pokoje,
nemůžu nic, jen tiše pozoruji to světlo prostupující skrze zdi.
Bojím se všeho okolo sebe a ten strach mě škrtí,
poutá mě do pout k nimž nikdy nebyl vyroben klíč,
jen sedím v prázdné místnosti kde kdysi byl smích.
Poslední komentáře
před 12 let 10 týdnů
před 12 let 11 týdnů
před 12 let 12 týdnů
před 12 let 22 týdnů
před 12 let 33 týdnů
před 12 let 33 týdnů
před 12 let 43 týdnů
před 13 let 3 dny
před 13 let 13 týdnů
před 13 let 20 týdnů