Tolik ticha v pokoji kde kdysi byl smích,
kousek toho vše způsobeno smrtí,
smrtí, která nezabila jen tiše zžírá jedno tělo a postupně ho likviduje.
Tolik ticha i když venku zuří bouře,
tolik strachu co brání nádechu,
když nevíš, kam dopadneš.
Bojím se toho ticha co pomalu obklopuje i mě,
když v noci usínám a bojím se dalšího rána,
jenž se mi vkrádá potichu do pokoje,
nemůžu nic, jen tiše pozoruji to světlo prostupující skrze zdi.
Bojím se všeho okolo sebe a ten strach mě škrtí,
poutá mě do pout k nimž nikdy nebyl vyroben klíč,
jen sedím v prázdné místnosti kde kdysi byl smích.
Poslední komentáře
před 12 let 5 dnů
před 12 let 1 týden
před 12 let 2 týdny
před 12 let 13 týdnů
před 12 let 23 týdnů
před 12 let 23 týdnů
před 12 let 33 týdnů
před 12 let 43 týdnů
před 13 let 3 týdny
před 13 let 10 týdnů