Vzpomeň si na mě, když tvoje jediné bylo hlídat stříbro. Vzpomeň si na mě, když tvoje jediné bylo stále snít. Vzpomeň si na mě, vždy když zacítíš, že krvácíš. Vzpomeň si na moje výjimečné potřeby. Mysli na mě. Vzpomeň si na mě při blesku fotky. Vzpomeň si na moje výjimečné sny.
Jsi jedna z chyb boha. Brečíš, plýtváš kůží. A já jsem si moc dobře vědoma toho jak to bolí. Vyrážím tvoje dveře, abych tě zachránila. Myslel jsi si /nebo jsem si to myslela já/, že už tě nebudu mít ráda. Ležíš, zkoušíš si udržet odstup. Zpíváš mi píseň na rozloučenou. Předtím jsme přestali být naivní. Byl jsi jeden z těch požehnaných se šťastnými sedmičkami. A hlasem, který mě rozpláče. Byl jsi dítě přírody, někdo kým jsem mohla být. Tvoje jehla a škoda, kterou jsi udělal tu zůstává jako klubko osudu. Snažím se tě probudit, abych tě přitáhla z té deštivé oblohy. Protože jestli to neudělám, oba budeme zpívat píseň na rozloučenou.
Oddaná láska je poslána z nebe, jakmile se zvrásní tak je vyčerpaná. Vyřezej své jméno do mé paže, ležíš okouzlen, protože tu není nic jiného dělat. Každé ty a každé já. Oddaná láska, krabice co jsem vybrala, žádnou jinou jsem nechtěla. Jinou bych odmítla, žádné okolnosti neomlouvají. V tom jak vypadají věci, co mají přijít až moc jedu jde k nám. Jsi samotný v čase a prostoru, nic tu není ale co tu je, je moje. Každé ty a každé já. Byli jsme pevní, ale rozpadá se to. Rosteš se světlem svíčky a hoříš jen pro mě. Rozděl své city a strč je do bedny. Někdo se pokusil způsobit mi bolest. Při zpětném pohledu, byl jsi víc než slepý, ztracený beze stopy. Myslel jsi, že dostáváš zlato a dostal jsi mě. Uvízl jsi v okolnostech, sám na vrcholu. Nikdy jsi nebyl spolehlivý, a nikdy jsi nebyl ten, kterému se dalo věřit. Ohraničený schizofrenik. A zaručený důvod k povyku, nikdy jsi nebyl věrný. Vždycky vidíš všechno černě. Nikdy jsi nebyl vděčném a proto jsi teď sám.
Budu ti vodou, co omyje tě dočista tekutým klidem. Budu tvým éterem, který vdechneš, ale už nevydechneš. Viděla jsem tě trpět, viděla jsem tě plakat celou noc. Budu ti vodou, co omyje tě dočista tekutým smutkem. Budu ti lékem, co omývá tvou duši. Budu ti kotvou, co nikdy neopustí břehy. Byl jsi sám, svobodný, ale na dně. Dělej maximum proto, abys nezapomněl. Byl jsi zmatený, zapomínal názvy, jména a místa. Kolemjdoucí na tebe koukali, jako kdyby to dokázali poznat. Byl jsi osamělý, upřeně hledící dolů přes římsu. Všechny druhy radosti, všechny druhy spontánnosti a náš slib. Co to mělo za význam? …A důsledky.
Vrať se ke mně na chvilku, změň zas svůj styl. Posviť si reflektorem přímo do očí, jak silniční oběť, jsi paralyzovaný, prokouknu tvou masku. Zatáhni za pásku, utlum horečku, a dej své poslední sbohem. Když máš zlý den, pokoušíš se utéct. Vzpomínky. Když je zle, jsi na rampě, jsi vystrašený. Jsi příliš komplikovaný, abychom se mohli rozloučit. Nestaráš se o mě, moje druhé já……