Sluníčko dnes pěkně hřeje,
Pan Goldflam se z dálky směje.
Rychle běží s aktovkou,
Zalesněnou Stromovkou.

Za pár hodin bude tam
Svou hrou hned uvítán.
Běží rychle do ábíčka,
Kde ho čeká prababička.

Otočí se na podpatku,
Tuhle nechtěl – starou babku.
Svlíkne kabát, otře pot,
Život plnej anekdot.

V Disku má pak schůzku s Věrou,
Tu teď mladý hrozně žerou.
„Nazdar Goldflam, pěknej den,
Potkat tebe byl můj sen.“

Goldflam se tam nahlas směje,
Z kapsy doping si hned bere.
Celaskon si jemně prská,
Věra v prstech víčkem mrská.

U stolečku za barem
Sedí Viewegh s Hermanem:
„Goldflamů tu bylo dost,
Dneska přijde mlaší host.“

Goldflam chvíli kouká zpupně,
Za chvíli už jenom smutně.
Věra se moc netváří,
Že jeho hra tu zazáří.

Sluníčko dnes pěkně hřeje,
Pan Goldflam už z dálky kleje.
Knír má vzteky celý bílý,
Jeho hry se přece líbí!

Mladý kazej jeho svět a feministky jak by smet.