V korunách stromů ukryté,
rukama tváře zakryté.
Spanilé zženštilé sonety,
od slečny Žanety.
Poezie nebe,
zahalila tebe.
Učí nás, jak učit děti lhát,
kam pak potom pospíchat?
Drama s kudlou v zádech,
bolestný je každý nový nádech.
Pak mě raní před kostelem kříž,
postavili kolem mě železnou mříž.
Novela se směje ironii pláče,
ranní ptáče dál doskáče.
Ptáče však zmírá znevené,
romány od krve smáčené.
V ruce držíš poslední list,
asi bych ho už neměla číst.
Sbohem moje ďábelná poezie.
Lorelei
Poslední komentáře
před 10 let 47 týdnů
před 10 let 47 týdnů
před 10 let 49 týdnů
před 11 let 7 týdnů
před 11 let 18 týdnů
před 11 let 18 týdnů
před 11 let 27 týdnů
před 11 let 37 týdnů
před 11 let 49 týdnů
před 12 let 5 týdnů