V korunách stromů ukryté,
rukama tváře zakryté.
Spanilé zženštilé sonety,
od slečny Žanety.
Poezie nebe,
zahalila tebe.
Učí nás, jak učit děti lhát,
kam pak potom pospíchat?
Drama s kudlou v zádech,
bolestný je každý nový nádech.
Pak mě raní před kostelem kříž,
postavili kolem mě železnou mříž.
Novela se směje ironii pláče,
ranní ptáče dál doskáče.
Ptáče však zmírá znevené,
romány od krve smáčené.
V ruce držíš poslední list,
asi bych ho už neměla číst.
Sbohem moje ďábelná poezie.
Lorelei
Poslední komentáře
před 12 let 18 týdnů
před 12 let 19 týdnů
před 12 let 20 týdnů
před 12 let 31 týdnů
před 12 let 41 týdnů
před 12 let 41 týdnů
před 12 let 51 týdnů
před 13 let 8 týdnů
před 13 let 21 týdnů
před 13 let 28 týdnů