Jen potichu jdu ulicí,
nevnímám lid křičící.
Jsem vrah, jsem zachránce,
jsem hrdina, zapomenutý v památce.

Je čas vzít co jsem dala,
na cestu mi vyzvání katedrála.
A pak jen čas plyne dál,
ještě nenašel se svatý Grál.

Jen vzpomínka mě oživí,
srdce láskou přiživí.
Potichu já kráčím dál,
snáším tiše cizí žal.

Dávno přijde brzo k nám,
středověk si zahrát dám.
Tanečnice v rytmu krouží,
rytíři po nich tiše touží.

Jen potichu jdu ulicí,
lid davem se tlačící.
Pak zahlédnu onu tvář,
netoužím mít svatozář.

V litém boji zemřeme,
svou prohru přijmeme.
Boj se sebou jako každý,
v srdcích zachráněných budem žíti navždy.

Navždy jako milovaní,
navždy jako zakázaní.
Při vzpomínce srdce bolí,
budem hledat kohokoli.