Tak tenhle slogan se mi vždy pojí s Vánoci. Pro některé lidi svátky míru, odpočinku a pokoje, a pro některé svátky stresu, které z duše nenávidí, a kteří si zase řeknou: „A je to zase tady, blééé“.
Vánoční horečka v obchodech zase v plném proudu, všude navátá sněhová peřinka, spousta dárků, cukroví, kapr jako základ slavnostní večeře a mohla bych pokračovat. Upřímně, není to levná záležitost, ale zase na druhou stranu mají své jedinečné kouzlo. Pamatuju si, jak jsem jako malá vždy před svátky pomáhala mamince s pečením cukroví a těšila se na dárečky, které mi donese Ježíšek. Vždy jsem se maminky ptávala, už asi měsíc před Svátky, kdy konečně můžu ostrojit stromeček. Jak je u některých zvykem strojit stromeček na Štědrý den, tak já ho měla vždy ostrojený už asi dva týdny před. Když jsem ho ostrojila a rozsvítila světýlka, byla jsem šťastná jako blecha a každým dnem se těšila víc a víc. Prostě jsem se nemohla dočkat krásných Vánoc a samozřejmě i dárečků. Jako každé malé dítě jsem si tento čas vychutnávala a vždy jsem se v tom období cítila šťastná a spokojená, tedy do té doby, než jsem dospěla. Postupem času jsem si ale uvědomila, že to jsou svátky, které něco uzavírají v našich životech a naopak něco začínají.
Spousta lidí se v tomto období tváří navenek jak je vše v pohodě, ale je to jen přetvářka. Celý rok spolu třeba nepromluví a o Vánocích by chtěli napravit chyby, kterých se dopustili. Ano, je to období, které s námi trošku svým způsobem „zahoupá“, a ve kterém si uvědomujeme, jak jsou pro nás někteří lidi důležití a bez kterých by náš život byl o ničem. Najdou se i lidi, kteří tyto svátky neuznávají vůbec. Proti takovým lidem absolutně nic nemám, ale popravdě si sama nedokážu představit svůj život bez Vánoc, které v mém životě vždy zanechají alespoň krásnou vzpomínku na hezkou večeři, poslech koled nebo jen návštěvu své nejbližší rodiny a přátel. Nejsem z těch, že bych je nade vše milovala, ale zkrátka si je taky neumím odepřít. Prostě to k mému životu patří. Co se týče povánočního období, u toho jsem trošku v rozpacích. Někteří lidi, tedy podle mého názoru ženy, řeší diety a to, jak zase přibraly, a musí vše, co nabraly, co nejdřív shodit. Já popravdě takové věci vůbec neřeším. Prostě když mám chuť se nadlábnout cukrovím, tak to prostě udělám a hotovo. Myslím si, že takové věci řešit po Vánocích nemá cenu. Pak zase přichází Silvestr a Nový rok. To přicházejí různá předsevzetí. Já si dávala předsevzetí, jak třeba změním svůj život, začnu nový sport nebo budu navštěvovat nějaký kurz či snad najdu lepší kamarády. A víte, co se stalo. Nic. Zkrátka to prostě nějak nevyšlo, teda spíš z toho sešlo. Proto si ze zkušeností už žádná předsevzetí nedávám a nechávám už všemu volný průběh. Silvestr pro mě jako takový vždy byl, je a bude zajímavý Svátek. Nikdy jsem proti němu nic neměla, docela jsem se na něj vždy těšila a pořád těším. Se Silvestrem se mi vždy pojí jednohubky a sekt šampaňského. V televizi různé zábavné pořady a kopec nejrůznější srandy. Avšak vždy, když pomyslím, co mě čeká po Novém roce, ta sranda ihned opadá. Ne, že bych vše viděla až moc černě, ale jsem hold realistka, která žije dobou. Tak jen doufám, že jsem Vám nenasypala příliš brouků do hlavy, to bych opravdu nerada. Přeji všem čtenářům a pracovníkům Třineckého hutníku krásné, spokojené Vánoce, plné míru, pohody, porozumění a klidu a do Nového Roku vše nej a hlavně žádný stres lidi. Za to Vám to přece nestojí…
Jana Franková