Máte v životě nějaký sen, který je pro Vás nedosažitelný? Sníte o něčem, ale patříte mezi lidi, kteří o něm jen mluví a nic pro něj neudělají? Pak si přečtěte tento článek.

Vždycky jsem snila naučit se perfektně anglicky a studovat obor anglistika- amerikanistika na Univerzitě Karlově. Spousta lidí mě odrazovala, říkali mi, že je zde velká konkurence, že na to nemám, ale neodradili mě. Je pravdou, že zpočátku jsem si nevěřila. Váhala jsem, co dělat po maturitě a místo toho jsem si zvolila jazykovou školu. Na vysokou školu jsem se ještě necítila. Po roce na jazykové škole mohu říct, že nelituji. Jelikož jsem byla v nejlepší skupině, tvrdě jsme celý rok dřeli a já si na konci roku udělala tři certifikáty. Konečně jsem si věřila a byla jsem si jistá, že i můj nedosažitelný sen stojí za to, abych to aspoň zkusila.

V červnu jsem přišla na první kolo přijímacích zkoušek. Nechtělo se mi tam ani náhodou, bála jsem se. Věděla jsem, přibližně kolik lidí se přihlásilo a kolik berou. Nemám žádnou šanci, říkala jsem si. Jak jsem si sedla a přede mnou ležely papíry, řekla jsem si: ‘‘Bojuj!!‘‘ Měli jsme na 5 částí dohromady 2 hodiny, bála jsem se, že je to času málo, ale k mému údivu jsem měla vše hotové už za hodinu. Odevzdala jsem a šla jsem domů. Na výsledky se čekalo 2 neskutečně dlouhé dny. Za dva dny tedy jsem se podívala na internet a zjistila jsem, že jdu dál! Postoupila jsem do druhého kola. Teď teprve začala pravá nervozita, protože jsem si uvědomila, jaký krůček jsem od svého snu. Teď to nesmím pokazit. Pár dnů poté šla jsem na ústní zkoušku, tak mě čekal menší šok, že jdu jako první. Nicméně, nyní to beru jako výhodu. Měla jsem vše ihned za sebou a nemusela jsem čekat jako jiný třeba až do jedné než na ně přijde řada. Jelikož jsem se ústní části bála, překvapení bylo, kdy mi čas strávený touto zkouškou, přišel jako 5 minut. O to více jsem byla překvapená, když jsem zjistila, že šlo o minut 15. Tuto část zkoušky jsem si neskutečně užila. Mluvila jsem téměř pořád a rozebírala literární díla a část historie. Poté následovalo pár otázek k motivaci ke studiu a má zkouška skončila.

Na výsledky jsem si musela počkat do odpoledne, kdy mi bylo sděleno, kolik mám bodů. Tentokrát jsem nešla jako první ale mezi posledními, takže jsem sledovala všechny ty smutné nebo veselé tváře, které vycházely z dveří. Slyšela jsem povzdechy, viděla úsměvy. Pak jsem konečně šla na řadu já. Zkoušející se na mě usmívali. Musím podotknout, že to byla neskutečně milá komise skládající se ze dvou mladých lidí, neskutečně příjemných. Z 50 možných bodů jsem měla 48! Zkoušející mi sdělili, že celkově mám dobrý počet bodů a že ještě musí počkat, kolik lidí se dostane a bude mít více bodů než mám já a kolik míst se otevře, ale že být mnou, tak ať počítám s přijetím a nedělám si žádné plány.

Tak tedy nyní čekám na výsledky, ale co bych chtěla podotknout je, že jsem se nezalekla svého snu a zkusila to! Ze svého výkonu jsem spokojená a hlavně jsem šťastná, že jsem překonala všechny ty řeči lidí, že to ani zkoušet nemám, že by to ani nemělo cenu. Proto i když se Váš sen bude zdát neskutečně daleko, nebojte se a jděte dál. Výzvy jsou v živote od toho, aby byly překonány.