Byl jednou jeden zamračený, chladný, upršený den, když jsem začala opět nad něčím přemýšlet. Kladla jsem si otázku. Jaká je dnešní společnost? Konkrétně se chci zaměřit na mládež, protože mezi ni patřím právě já, nebude to pro mě nic těžkého. Pohybuju se v těch kruzích den co den, ale i jednou přijde čas, kdy nebudu mladá…

A posuneme se ještě dál a to k jedné celkem zásadní věci, která ovlivňuje naši společnost už nějaký ten pátek. Alkohol, drogy, tabák… – návykové látky.

Vyskytuje se nejen u dospělých, ale i u adolescentů. Nebudu vám dělat přednášky o tom, jakou moc alkohol má a co všechno dokáže. To je věc každého z nás. I mně. Jen mě to právě trápí nejvíce u těch ‚‚mladých‘‘. Někdo říká, že my jsme pořád stejně hrozní, já si však myslím, že stejně horší. Je to škoda a je mi to líto jak se někdo tak v nízkém věku ničí. Čistě a slušně řečeno to je sebedestruktivní chování.

Nevím, zdali jim to skutečně chutná nebo co na tom vidí. Někteří to dělají z ,,frajeřiny‘‘, zkrátka chtějí zapůsobit. Asi chtějí být tak moc dospělí, že jim až připadá, že je alkohol taková brána do světa dospělých. Tak na to zapomeňme. Neposuzuju dospělého moc podle věku, ale podle individuálního chování. Být dospělý jedinec podle mě znamená chovat se především zodpovědně, být čestný, kultivovaný, inteligentní, taktní… Celé mi to potom vede jedině k vyspělému chování.

Každý z nás je jiný a každému bylo do vínku naděleno něco jiného, ale proč, řekněte mi proč je to celé tak zkažené? Nechce se mi až tomu věřit, že někteří rodiče své děti v tom ještě podporují. Dovolí jim se opít. Však co by ne? Jednou za čas at´ si dítě taky užije a vyzkouší si to s ,,přítelem´´ alkoholem. Užije si jednou, bude chtít podruhé. Tady už je to jenom krůček k závislosti. Marně rodiče budou přemlouvat, marně se s ním budou hádat, marně jim budou promlouvat do duše, marné budou všechny tresty! Když už si pořídili to dítě, museli vědět co všechno to obnáší a alespoň oni by měli mít rozum!

Nedávno jsem byla se svými známými a ti se opili. Nebyla jsem u toho, když se tak s chutí napájeli z oné kouzelné lahvičky, přišla jsem až nějakou hodinu po tom, ale ani se mi nechtělo uvěřit, že to co vidím před sebou je skutečně můj nejlepší kamarád, kterými ještě před pár měsíci říkal, že pije a kouří jen příležitostně, ale za to marihuanu by nikdy nezkusil. Zeptala jsem se, jestli o tom jejich rodiče vědí a odpověděli mi, že mamka o tom ví, prý mu koupila i flašku něčeho ostřejšího a druhý kamarád mi řekl, že v pohodě, tat’ka mu dal na to tisícovku.

Druhé mé kamarádce kupuje mamka cigarety, té to však jistě nevadí, že kouřit tak v nízkém věku a přestat až když ji na to poněkolikáté upozorní doktor, že by vážně bylo dobré s tím přestat, protože stav jejich plic se rychlostí světla zhoršuje, nevadí. Jistě, vždyt‘ ministerstvo zdravotnictví si to všechno bezpochyby vymyslelo a píšou to na krabičky od cigaret jen tak, že? Nebo někomu to dělá problém se čtením? A především by se měl dodržovat, pro některé tak nicotný papír: ,,Alkohol neprodáváme mladším 18-ti let‘‘!!

Další případ. Jdu si po ulici, už byla tma, a přede mnou si to kráčí dva mladí kluci. Znala jsem je od vidění. Mohlo jim být tak 12, 13 let. V ruce cigaretu. Asi každý to chtěl někdy zkusit jaké to je. Já jsem to taky zkusila. Párkrát jsem si potáhla, ale nechutnalo mi to. Cigaretu jsem uhasila a už na ni nikdy ani nesáhla, protože tak moc jsem se bála rakoviny jazyka. A ti kluci, kdyby to zkoušeli ze zvědavosti, určitě by se s tou cigaretou neprocházeli mezi lidmi jako modelky po módním molu. Nebo snad nový módní doplněk společnosti 21. století?

Když jim přijde dítě domů zcela opilé do němoty a to ho musel ještě přitáhnou nějaký kamarád, protože sám domů by nedošel, je to až k nevíře. Dítě, které před pár lety bylo zabalené v peřince a milovalo dudlík ted‘ najednou stojí před vámi, že stojí jako stojí a motá se, a neudrží se na vlastních nohou. A jeho přítelem už není dudlík, ale flaška vodky. To, když se snažilo dělat první krůčky bylo úspěšnější než tohle. Na druhý den si stejně ani nepamatuje, kdo ho vůbec dostal do postele. Někteří rodiče se potom diví, jak je to možné? A já se divím těm rodičům. Cožpak jim není k pláči když vidí své dítě v tak bezvládném stavu? Vždyt‘ mě bylo k pláči, když jsem viděla svého kamaráda…

Říká se, že žij tak jako by to byl tvůj poslední den, ale taky se říká, že žij tak, aby tvé smrti litoval i majitel pohřební služby. Já osobně citáty miluju. Každý citát, který mě nějak zaujme si pečlivě zapíšu. Jsou to takové věty, které mi radí, co bych měla a neměla. Udávají mi takový směr. Neberou si servítky. Těch věci už se naříkalo, napovídalo a každý si dělá stejně, co chce. Neboli rozdávat rady je zbytečné. Moudrý si poradí sám a hlupák stejně neposlechne. Lehce se řekne, ale mateřská láska nesnese pohled na to co se děje právě jeho milovanému dítěti, které si alkohol bere dobrovolně. Chudáci ti, co se marně snažili udělat společnost, ty lidi, lepší. Mě však nesmírně těší, že se ještě najdou takoví, co proti tomu chtějí bojovat a ti co chtějí udělat svět lepší. Klidně, dělejte si podle svého uvážení. Dělejte to, co uznáte za vhodné, je to váš život, ale potom neplačte, že jste si nabili čumák, když vás předtím ještě někdo dokonce varoval.

Klidně se do mě navážejte, tohle je můj názor a ten, pokud se nezmění společnost a pokud se já nezměním od základů nikdo nevyvrátí, ale já si myslím, že většina, nebo doufám, že většina se mnou souhlasí… Někteří si taky o mně možná budete i myslet, že jsem trapná, že mladí jsme jen jednou a já si vůbec života neužívám, ale nechte mě, už jsem taková, s takovými názory, které by někteří poslali někam, ale víte co? Já si užívám i bez alkoholu. Nemusím se na akci bavit s ním, dovedu to i bez něj. V životě mě dokáže potěšit spousta jiných věcí než zrovna ten alkohol…
Nemyslím si, že bych tady psala o nějakých žvástech o kterých nemám ani ponětí, já totiž moc dobře vím, co se potom děje, jaké to je, vím o čem mluvím.

Alkohol je komerční věc. Je totiž tak moc lukrativní. Alkohol je na všech oslavách, alkohol je sebedestruktivní, alkohol je ve velkém a ještě k tomu pravidelném množství zlo.

Pravdou je, že už ho většina z nás bere jako součást oslav. Ruku na srdce, kdo z vás by si dokázal představit novoroční přípitek bez šampusu? Neberu to, už je to taková rutina, ale jenom do té míry dokud se ještě umíme zorientovat a že se neopijeme do němoty. U alkoholu platí: ,,Všeho s mírou a všeho moc škodí.‘‘ Přeci kolik manželství bylo kvůli němu rozvráceno, kolik lidí udělalo špatné činy jenom kvůli tomu, že nevěděli co přesně dělají nebo jim to přišlo díky alkoholu a jiným drogám tak vtipné. Kolik lidí zemřelo u automobilových havárek, kolik lidí dostalo výpověd‘ z práce, kolik dětí se narodilo postižených, protože rodiče v době těhotenství i přes jasné zákazy doktorů pili alkohol! A tak dále a tak dále… No není to k pláči?

To co jsem ted‘ napsala neplatí na všechny. Nechci společnost házet do jednoho pytle, nechci nás tady všechny znemožňovat a říkat jak jsme špatní. Všichni ne, to jen někteří. Určitě sami sebe poznáte, určitě víte jaký vztah máte k alkoholu a jakou kontrolu máte nad sebou.

Takže abych to uzavřela. Boj s alkoholem je běh na dlouhou trat‘. Někdo je závislý na čokoládě, někdo na nadměrném esemeskování a někdo bohužel na alkoholu. Těm kteří se snaží téhle závislosti zbavit přeju neskutečné štěstí a pevné nervy. Těm kteří tuhle závislost nemají vzkazuju jen tak dál. A těm kteří o alkoholu přemýšlí jako o východisku z všech dosavadních problémů a myslí si, že se tím vyřeší problémy vzkazuju, že tohle asi ne a právě, že ještě zhorší!

Opravdu děkuju, že jste si přečetli tenhle článek a pít na zdraví? Proč ne s dětským šampusem?
Lorelei