Umřít v naději, jejíž palác se ti zbořil v dlaních. Nikdy bys nevěřil, že ona umírá také. A někdy dokonce i jako první.
Probudil se ráno, což bylo nezvyklé, protože ráno ni-kdy nevstával. Ani ne tak z principu jako ze zvyku. Jeho první pohled, takový ten krátký, typický rozkoukávací, byl věnován pouze celkovosti prostoru. Mapování situace. Nikde nic a všude všechno. Spi snad znovu, stejně ti nikdo nepomůže a ty nevypadáš, že bys ses chystal nějak to změnit. Hm. Takovýhle pocit má opravdu často. Ale dnes jako by to vypadalo, že se bude vstávat a něco se stane. Další pohled. Padne na ni. Úšklebek. Takový ten trochu zkažený. A pak telefon. Kolik asi všechny ty pohledy znamenají? Nic a všechno. Spát. Znovu. A pak se zase někdy vzbudit. A věnovat světu pár pohledů.