Jak léčíte svoji bezradnost vy? A léčíte ji včas? Snažte se, prosím vás. Hrdinka mé (ne)povídky "V noci" se zapomněla se svým trápením někomu svěřit. Udělejte to, dokud bývá ještě čas...

Volala jsem ti. Vzal jsi mi telefon. Znovu jsi mě hladil po tvářích a líbal do vlasů. Plakala jsem. Neměla jsem odvahu pohlédnout ti do očí. Vlastně jsem ani nemusela. Byl jsi v Indii. Já na Nuseláku. Byl jsi jediný, komu jsem tehdy mohla zavolat. Jediný přítel. Poslední přítel. Na telefonu. Myslím, že je člověk pořád jen sám. Že jsme vlastně pořád sami. Chroupal jsi smažené škvory, když moje tělo vezli do márnice.