Jemnost sněhových vloček symbolizuje zimní období, z radostných tváří studentů vyplývá, že se blíží prázdniny a fakt, že v supermarketu si nekoupíte ani deset rohlíků, jak je tam k nehnutí, dává jasně najevo, že se jedná o prázdniny vánoční. Ježíšek klepe na dveře a malí uličníci křičí nedočkavostí. Také se nemůžete dočkat? Nebo dokonce odpočítáváte dny a nejraději byste posunuli čas na 24. prosince? Či máte obavy, že na Štědrý den očekáváním ani nedospíte? A nebo jen kroužíte očima, protože Vánoce jsou pro vás muka?
Mám dojem, že touha ovládá v předvánočním čase snad každého, má ovšem různé formy. Nevěříte? Čtěte, ukážu vám jak.
Tak například ve školce se o Vánocích brblá nepřetržitě po celý rok. Totiž hned poté, co přestanou být „in“ holčičí vyprávění o vlasatých bárbínách a chlapečky omrzí nová „fára na dálkový“, spekulují už předškoláci o tom, jaké dárky budou po ježíškovi vyžadovat za rok. O adventu pak pusy nezavřou, povídaček o horách jimi napečeného cukroví jsou plné třídy. O tom, že minimálně polovina vanilkových rohlíčků a pracen se připálila, ovšem žádná zmínka nepadne. Jako první je ale ještě před Vánocemi vyvede z míry pátý prosinec, svátek svatého Mikuláše. Člověk by si pomyslel, že budou mít možná strach, a právě proto nebudou chtít tuto, pro mnohé z nich nepříjemnou záležitost, mezi kamarády dále ventilovat. Z uřvaných dítek visících na maminkách se ale následujícího dne vyklubou stateční hrdinové. Na to, že z histerických důvodů nebyly ještě večer schopny přijmout ani nevinnou mandarinku, v domnění, že určitě jde o výbušný granát, ovšem již zapomněli. Překřikování může tedy začít. To se pak divíte, kolika čertům musela čelit ta malá holčička s nápadně napuchlýma očima. Dokonce třem. A samozřejmě, že jí neukápla ani slza. Ještě více jste ale překvapeni, když se její kamarádka neváhá pochlubit, že „ona to tedy rozhodně neměla o nic lehčí“. A aby náhodou nezůstala pozadu sdělila jako konečný počet pekelníků deset. Opuchlé děvčátko se ale nenechá shodit, proto rychle opraví svůj počet na stovku čertů. Její protivnice nápadně zbrunátní a odsekne: „ Tak víš co, u nás bylo tisíc čertů… A na koních!“ vykřikne vítězně. Jestli měla v zásobě ještě nějakou jízlivou poznámku se ale přes ohlušující řev její protibojovnice již nedoslechneme.
Všechny tyto dětské záležitosti, hádky i hrátky zajisté ale vychází z nedočkavosti a touhy po příchodu Vánoc. Právě děti jsou totiž těmi nejvěrnějšími vyznavači tohoto oblíbeného svátku. Mezi děti by možná mnozí začlenili i teenagery, což ovšem v našem přehledu není přijatelné…
Svatý Mikuláš je pro ně totiž spíše pobavením nad naivitou vlastních sourozenců, někteří si dokonce vypůjčí čertovské převleky a „jdou na brigádu“. Výdělek ovšem většinou obratem propijí, a tak s nadějemi čekají na Štědrý den. Pokud ale objeví pod stromečkem cokoli jiného než bankovkami tučně nacpanou obálku s jejich jménem, jsou nepříčetní. Nějaké ty kartony cigaret by možná také bodly, ovšem tradiční svazky barevných ponožek vytváří na jejích obličejích podivné úšklebky. A proto se raději těší na prázdninové volno s kamarády. Mnozí ale netuší, že rodiče si již dlouho vysnívají společně strávené povánoční dny.
„Přece nebudeš trhat rodinu?!“ křičí nepříčetně maminky a otcové se přidávají s napřaženou rukou a snůškou sprostých nadávek. Rodičovské touhy se rozpadají a většinou jim na krku zůstane pouze nejmladší přírůstek rodiny. Mezi námi, musím konstatovat, že nakonec ještě bezradně přemlouvají babičku, aby jim nejmladší pohlídala. Chtějí si přece jednou za rok také užít.
Prarodiče většinou neprotestují. Doufají totiž, že jim mladí hlídání oplatí nějakou tou korunou. Pokud se tak nestane, náhodně zavedou řeč na znovusnížený důchod. Většinou pak výslužku vyprosí a babička hned druhý den pádí za známou do trafiky pro nový Rytmus života.
Zkrátka každý si o Vánocích přijde na své…