Jsou slova, jež chtěl bych Ti říci. Bohužel pro člověka jako jsem já je to nesmyslné.

Mluvit a psát o tom je jiné, neboť v psaných větách je význam dokonale skryt. Můžu Ti napsat co budeš chtít, že nenávidím Tě a zároveň mohu Tě milovat. Že nechybíš mi, a při tom myslím opak.

Já si na Tebe zvykl a myslím, že Ty to máš také tak. Oba cítíme stejné pocity, ale nikdo z nás to nepřizná. Bojujeme s tím a podléháme. Každá vteřina je pro nás důležitá. Ty a já, byli bychom dobrý pár?

Nechceš se vázat to já vím. Jsi jiná když jsme sami, ale jsi taková i s jinými? Jsou věci, které bychom mohli udělat a bojíme se. Z těch nových věcí mám také strach.
Dotýkám se Tě a cítím teplo, vím jak mi věříš a Ty víš, že neudělal bych nic proti Tvé vůli. Občas mám nutkání políbit Tě, ale co by se na tom změnilo.

Když mě objímáš nechceš mě pustit, zlobíš mě.

Pokaždé když v noci utíkáme, pohání nás něco? Nebo jen bez úmyslu vyhledáváme naší přítomnost? Snažíme se držet si odstup, ale ten odstup je každou chvilkou menší a menší. Trvá to dlouho.

Neznáme se. Nebo snad ano? Jsi sen. Můj sen.

Snažte se držet snů. Zamilujte si je, neboť sny jsou jediný žebřík z té tmavé jámy.

PerfectiOn