Usnul jsem...
Černota zalila můj zrak...
Ale najednou...
"Hej Zikmund I., vstávej!"
"Tady už jsem byl, jenom nevím kdy." Pomyslel jsem si. Zaostřil zrak jsem a přede mnou jsem spatřil sebe v černém kimonu s římskou II. vyšitou na zádech. Uplně samé jsem měl na sobě, akorát na mém bylo vyšité římské I.
V tom mi to docvaklo. Tohle je konferenční sál v mé duši a ten já přede mnou je Zikmund II. - další obyvatel mé mysli.
Sál měl podobu kolosea, který se vznášel na kusu skály uprosřed vesmíru s oblohou posetou hvězdami a galaxiemi. Po levé a pravé straně pak hvězdy tvořily moje dva motta života. Po pravé straně: KUŘTE A NEMUSÍTE SE BÁT DŮCHODU a po levé: JSEM CVOK A JSEM NA TO HRDÝ.
Dole pod auditoriem se v místě, kde by se měly válet rozervané torza gladiátorů, vybavovaly další postavy.

Jak jsme se blížili, rozpoznal jsem, že to jsou dva muži a tři ženy. Nakonec se ukázalo, že to jsou Zikmund III & IV. Oba měli stejné kimona jako já a Zik.II. Dále tu byly Ani, Hina a Yurie, kteří se mnou taktéž sdíleli mysl. Taktéž v kimonech, ale narozdíl od našich, ty jejich byly perleťově bílé.Zikmundů původně bývalo šest, ale V. a VI. jsme popravili kvůli špatnému vlivu na duši.
Na druhé straně kolosea stál onen popravčí nástroj - Soukyoku. Dvacetimetrová halapartna s mithrilovou čepelí a ebenovou násadou.

"Kohopak to tady máme?" Zašklebil se Zik.IV.
"Už jsem se dlouho neviděli" Zahihňaly se holky.
"Sem neměl čas xakru. Tyhle dva týdny jsem málokdy spal déle než tři hodiny. Nemohl jsem usnout tak hluboko, abych se dokázal dostat tady."
"Nechte ho!", ozvala se Yurie, "Třeba má nějaké vlastní problémy"
Problémy!!! Problémů mám teď tolik, kolik je z prasata jelit! Jaktože o tom nevíte??? Zikmundové vám nic neřekli?
"Ne" Řekly stereo.
"Vy $!@#*!!! Proč jste jim nic neřekli?" Zikmundové se snažili tvářit jakobynic.
"Mohly bysme vědět, co to bylo za problémy?" Zeptala se Ani.
"Že to říkáš zrovna ty, tak je to něco s čím už máš zkušenosti, ale tys to měla trochu horší. No, začalo to tak že jsem se pohádal s pěstounama. Jsem se potom tři dny neukázal doma abych je nechal vychladnout, ale když jsem se vrátil, tak to bylo ještě horší. Ta furt řvala, tak jsem si sbalil pět švestek a vypadnul jsem pryč. Ještěže byla neděle a mohl jsem jít na intr. poto mi napsali, že ruší pěstounskou péči a ať jdu kam chcu. Potom mi volala sociálka, že můj fotr celou dobu žije v Havru, ale že spojení se mnou mu zakázala sociálka jenom kvůli tomu, že byl v lochu na čtyry měsíce kvůli nějaké kravině za co ani nemoh. Svině jedny!!! Jsem se teď k němu nastěhoval zpátky, ale sociálka furt nedá pokoj. Se to snažím nějak přežít."

Dalších asi deset minut jsem střídavě kecal a prznil Zikmundy II. - IV za jejich neschopnost, když v tom jsem všichni ztuhli jak námi projel silný výboj mentální energie.
"Co to bylo?" Ptala se otřesená Hina.
"Nevím, ale něco se asi stane" Konstatoval Zik.III.
"Co je tohle?!" Ani ukazovala na oblohu, odkud se šířila stále se zvětšující se bílá skvrna.
"To je REM!!!" Vykřikl jsem.
"Cože?"
"Sen! Superego tvoří sen!To je hranice snové reality! Zdrháme!" Jenže nebylo kam a ani na to už nebyl čas. Horizont události snu nás pohltil a my jsme se pomalu rozkládali na SITY a SYTY (soul bite / soul byte).

Objevili jsme se uprostřed bílého nic. Vyvrhlo nás to tak nešikovně, že jsme přistáli na jedné velké kupě. I když tu nebyl sebemenší náznak podlahu, nějak jsme prostě stáli.
"Tohle je co?" Nechápal Zik.IV.
"To je chyba v Matrixu Mr. Andersone." Vtipkoval Zik.III., ale nikdo mu nevěnoval pozornost.
"Je to prázdný sen, ještě není hotový, ale za chvilu..."
Ani to nedořekl a přicházela na nás další vlna, ale tentokrát to byla změť barev. Připravovali jsem se na další divokou jízdu, ale tentokrát se nestalo nic, jen se kolem prohnala a za ní se materializovala realita snu.

Objevili jsem se na prapodivném místě.
"Kde to jsme kluci?" Ptaly se holky. Na odpověď jim Zik.II ukázal ceduli stojící opodál, která hlásala: TĚŠÍNSKÁ JATKA.
"Jatka? U všech serverů! Proč jsem se objevili zrovna na jatkách?" Zděsil se Zik.II.
"Tohle se mnou švihne." Vyhrkla trochu nazelenalá Yurie.
"Taky se mi to moc nelíbí" Řekla Ani.
"Stejně nám nic jiného nezbývá, než to tu projít a pokusit se najít způsob, jak probudit Zikmunda."

Postupně jsme prohledali celý komplex, ale nenašli jsme ani nohu. Tohle je nějaký divný sen, protože jsme nenašli ani snového zikmunda. Byly tu maximálně hromady rozsekaných tkání, u kterých ale nešlo určit jestli jsou z dobytku nebo ne. Zbývala nám jenom zpracovací linka. Už když jsme se blížili, tak jsme slyšeli nějaké zvuky, ale když jsme vešli, tak jsem se nestačili divit. Na hácích tam nahá visela za nohy naše třídní.

Tohle bylo překvapení pro nás všechny. Visela tam jako bourané prase, ale byla evidentně při vědomí, jen v takovém šoku, že nebyla schopná mluvit.
"U všech serverů! Co je tohle?" Zahalekal Zik.II. Holky zděšením ani nepíply. Chvíli jsme přemýšleli, že bychom ji nějak sundali, ale vzhledem k tomu, že byla tak čtyry metry vysoko, tak to moc nešlo. Dali jsme se do hledání ovladače, který by ji spustil dolů, ale přerušila nás nějaká osoba, která vyšla z bočních dveří.
A to byl další šok.

Ona osoba nebyl totiž nikdo jiný než ředitel mojí školy. Rychle jsme se schovali za hromadu něčeho, co se ukázalo jako hromada jater a plic. Obličej Yurie nabyl barvu dva roky starého hrášku a potichu se vyzvracela do okolostojícího kýbla. Ostatní však věnovali pozornost scéně odehrávající se před nimi. Všimli jsme si malé plošiny nahoře, na které jsme spatřili snového Zikmunda, jak mluví s nějakým mužem v modrém obleku s kufříkem. Ředitel si, jak se ukázalo, s sebou přitáhl řeznickou cirkulárku, se kterou se bourají prasata a s velkým rozmachem ji do třídní zarazil a začal...bourat.
Tohle už bylo příliš. Ani a Hina si raději zakryly oči, Yurie se skácela a Zik.IV přihodil do kýble další dávku. Ovšem tentokrát nahlas. Ředitel to ale přes ten kravál neslyšel a orgasmickým výrazem na tváři a s pláštěm obhozeným vnitřnostmi pokračoval v porcování.
Po chvíli přestal aby sundal tělo, ale zrovna když povolil i Zik.II.
"Už nás slyšel a jde po nás!!!" Zařval jsem a začli jsem zdrhat. Popadl jsem bezvědomou Yurii a spolu s ostatními jsme běželi o život. Zik.IV., který běžel první, ale uklouzl a my všichni jsme se skáceli přes něho. Než jsme se stihli znova postavit, tak nás dohnal ředitel a rozmáchl se po mě tentokráte sekerou. Už byla blízko, když najednou...PÍP...PÍP...PÍP...PÍP...PÍP...PÍP...PÍP...budík! Spása. Ego získává zpět dominanci. Sekera už byla na píď daleko a vhuššš...! Sen se rozplynul.

Probudil jsem se v šoku a zalitý chladným potem. Další noční můra. Co se to se mnou děje?