Max je v minulosti, kde mu je třináct let. Vydává se do lesa, na své tajné místo, kde si chodíval hrát, na místo, kde poprvé Bena potkal. V té době tam šel s cigaretami, které ukradl tátovi. Chtěl zkusit, jakou mají cigarety chuť, ale pořád váhal, kdyby na to přišel někdo z jeho rodičů, dostal by pěkný výprask. Jen tak tam stál a díval se na krabičku cigaret, když v tom se ozval za ním cizí hlas.
„Ahoj, dáš mi jednu?“
Max se zděšením pootočí hlavu a zahlédne nějakého chlapce, už na pohled poznal, že je o dost starší. Bez váhání natáhl ruku s krabičkou a nabídl. „Samo, vem si jednu.“ Váhavě se na neznámého návštěvníka jeho místa usmál.
„Dík,“ starší kluk si jednu vezme. „Já jsem Ben, nemáš i zapalovač?“
„Já jsem Max, mám zápalky.“ Zapálí Benovi cigaretu a sám si taky jednu zapálí. Max si dá prvního šluka a okamžitě se zadusí.
Ben se zasměje, pobaveně se podívá na Maxe. „Tvoje první cigareta?“
„Jo,“ jediné co ze sebe Max dostane s pohledem do země.
„Na to si časem zvykneš, z první se každý přidusí.“ Ben dokončí větu a potáhne cigaretu. „Sem chodíš často?“ vydechne hustý kouř.
Max pohledne na Bena, znovu zkusí potáhnout a opět se zadusí, ale už o něco míň. Se slzami v očích přikývne: „Jo, chodím tu celkem dost často.“
„Tak se tu možná zas někdy potkáme, já už musím a dík za cígo.“ Ben se rozloučí a rychlou chůzi zmizí v lese.
Max se vrátí zpátky do reality, vytáhne ruky z umyvadla a zabalí ji do ručníku. Vytáhne špunt z umyvadla, aby krvavá voda odtekla. Vrátí se do kuchyně pouklízet střepy a krvavé kaňky z podlahy.
„Už tehdy, když jsem přišel s Benem k nám domů mněl šílený nápad, ale co to bylo?“ Max se zamyslí a vrátí se zpátky do dětských let. Automaticky při tom nabírá na lopatku střepy.
Předtím jak šel do lesa na to své místo a doufal, že tam zas potká Bena. Ben vždycky vymyslel, co bychom mohli dělat. Naposledy jsme prakem trefovali staré láhve posbírané ze skládky nedaleko. To bylo něco, naučil mě jak správně zaměřovat, nakonec jsem nikdy neminul cíl. Tehdy mi řekl ale divnou věc.
Když jsem dorazil na místo, Ben tam už byl. Stál opřený o strom a pokuřoval, ani se nepodíval a hned volal: „Nazdar Maxi, tak co, jak se vede starý brachu?“ Starý brachu? Tak mi v životě neřek. Pomyslí si Max.
„Čau. Ale jo, v klidu.“ Max si sedne vedle něj na zem. „Co budem dneska dělat?“
„No já nevím,“ Ben se zamyslí, podívá se na Maxe, „nevím, co budeme dělat, ale ty bys měl se sebou něco dělat.“
Max na něj upoutá tázavý pohled, aniž by něco řekl, Ben už pokračoval dál.
„Seš už přece velkej né. Doma nikoho nemáš, co kdybych ti ukázal, jak se máš holit.“ Se zvednutým obočím si Ben opět potáhnul.
„Jak ví, že nikoho doma nemám?“ v duchu se ptá Max sám sebe. „Oholit? Proč bych se měl holit?“ pronese už nahlas.
„Uvidíš, tak pojď.“ Ben se lehce odrazil od stromu a vydal se směrem k Maxovému domu.