Tam jeho vzpomínky končí, nevzpomíná si, ne proto, že by zapomněl. Nevěděl ani tehdy, když se probral v nemocnici vedle plačící matky.
Ale to nebylo naposledy, co ho viděl, uvědomil si Max. Asi tak rok po incidentu v koupelně zapomínal na svého kamaráda, zapomínal, až zapomněl úplně. Žil si zase svůj samotářský život, poflakoval se po lese na tom svém místě. Hrál si tam velmi často, nejčastěji však o letních prázdninách. V létě se taky Max dostal ke knížce „Jak plést z proutků“, myslel, že by to mohl zkusit, teorii měl v knížce, materiál si musel jít obstarat.
Vzal si nůž z kuchyně a vydal se na lov proutků. Věděl kde jich je spousta. Kousek od jeho oblíbeného místa bylo místo, kde si mohl vybrat proutků, kolik jen unese. Vydal se po vyšlapané cestičce a doprovázel se pískáním. Na místě se dal do řezání, proutky si skládal vedle sebe úhledně, aby je mohl lépe vzít. Když dořezal, chtěl si materiál svázat dvěma provázky, ať mu drží pohromadě. Nůž odložil stranou, obvázal proutky dokola, udělal dvojitý uzel a natáhl ruku pro nůž na proříznuti provázku. Šmátral rukou vlevo, kam ho odložil, ale nic nenalézal. Otočil hlavu, nebyl tam. Zamyšleně jen svraštil čelo a pak zaslechl povědomý hlas přímo za sebou.
„Ztratil jsi něco Maxi?“
Maxovi bylo hned jasné, kdo je vlastníkem hlasu. Otočil se a stál tam. Zašeptal jen: „Bene“.
„Snad jsi na mě nezapomněl,“ zasmál se Ben a pokračoval, „doufám taky, že jsi nezapomněl na naší nevyřízenou záležitost.“ V ruce držel nůž, který tak Max hledal.
Maxe zahltil strach, na čele se mu začal rosit pot. „O čem to mluvíš? Bene já… já musím domů,“ zakoktal a postavil se, pomalu Bena obcházel.
Nestihl udělat ani dva kroky a Ben švihnul nožem po Maxovi. Ostří nože mu sjelo kousek pod loktem. Rána byla hluboká, okamžitě se za ni chytl. Ben se se smíchem a nožem přibližoval. Maxovi se podařilo Bena odstrčit do křoví, kde upadl. Max se dal na útěk, utíkal nejrychleji, jak to jen šlo přímo domů. Doma nikdo nebyl, proto musel zpod rohožky vytáhnout klíč, kde si ho vždycky schovával. Když se ohlédl za sebe, nikdo tam nebyl, ale přesto dveře zamkl. Se strachem se díval z okna a zhluboka vydechoval. Z rány mu silně tekla krev, všude po podlaze byly rudé stopy. Po chvíli přešel k umyvadlu a ránu očisťoval pod proudem vody.

pokračování příště