Nejsi sám, stojíme tu spolu. Budu stát vedle tebe a ty budeš vědět, že tě chytnu za ruku. Když se jednou ochladí a ty se budeš cítit jako na konci, nebude kam utéct, ty víš, že se nevzdám a budu ti říkat: „Vydrž!“ Protože my z toho uděláme skutečnost, musíš vydržet a být silný. Protože já jsem tady pro tebe a ty pro mě, už není nic, co by si mohl říct, nic co by mohl udělat. Nebude žádná jiný cesta, když se tohle všechno stane pravdou, tak vydrž.
Tak velmi daleko. Přeji si být s tebou dřív, než bude pozdě. Tohle všechno přece může zmizet, dřív než se zavřou dveře a pak přijde konec s tebou po mém boku budeme bojovat a bránit se. Vydrž!
Poslouchej, když mluvím, když ti říkám, že věřím. Nic se nezmění. Zvládneš to. Vydrž!
Když jsi mi nablízku nevím co mám dělat. Nemyslím si, nemůžu čekat. Proto potichu odcházím, než si začnu uvědomovat co si mi přinesl do mého života, dokážeš mě rozplakat. Je to nakažlivé, nemůžu tě dostat pryč ze svých myšlenek. Je to fajn, dokážeš abych se cítila dobře.
Všichni říkají, že nejsem dost dobrá. A jsem příliš uzavřená, abych to dokázala změnit. Dokážu jim, že o mě nic neví. Dám ti všechno, když mi dáš šanci. Když vydržíš. Vidím, že pohled ve tvých očích říká miliony lží, ale hluboko ve vnitř vím proč semnou vlastně mluvíš. Vím o čem jsi. Doufám, že to máš spočítané.
Nestaráš se o to, co říkám, co si myslím. Nestaráš se o nic. Připrav se, protože já se starám.
Nemusím zkoušet přimět tě, aby sis uvědomil, že cokoliv, co chci dělat, dělám. Následuj mě, já budu vést, nesmíš se koukat a neptej se, jen mi aspoň jednou věř.
Vzbudím se a vidím, že je všechno v pořádku. První chvíle v mém životě a já vidím, že je to skvělé. Zpomalujeme a koukáme se kolem. Přemýšlím o maličkostech, která by ti zlepšila život i když víš, že nerada měním život svůj.
Tahle nevinnost je nádherná, doufám, že tu chvíli zůstane. Našla jsem místo, tak bezpečné, ne jednoduchou trhlinu. Poprvé cítím, kam patřím. Nerada měním svůj život.
Zkus mi říct, co bych nemohla dělat, ty to moc dobře víš. Vždycky jsi mi říkal,co mám dělat. Teď tě už nebudu poslouchat, pro jednou poslouchej ty mě. Jen si křič, žij svůj život, neutíkej a neskrývej se, nedělám kompromisy a ty to víš.
Nikdy jsem si nemyslela, že tě potřebuju, když brečím. Když jsem sama, den je pro mě jako dva roky. Zkus si to někdy. Když odcházíš, počítám tvoje kroky. Když odcházíš, chybíš každému mému kousku srdce. Když odcházíš, chybí mi tvá tvář. Když odcházíš, potřebuju slyšet slova.
Vždycky jsi mě chtěl poznat. Víš, že do všeho co dělám, dávám duši i srdce, nemůžu lehce dýchat. Potřebuju tě. Když odcházíš, počítám tvoje kroky.
Neřeknu ti, proč se tak cítíš, ale cítíš se tak každý den. A já ti nemůžu pomoct. Jen jsem tě viděla dělat pořád ty samé chyby. Co je zlé? Příliš mnoho problémů, nevíš kam patříš. Chceš jít domu, ale doma nikdo není. Je to kde ležíš, uvnitř zlomený. Není kam jít, aby sis osušil slzy. Otevři oči a podívej se. Najdi důvod proč. By jsi odmítán, a teď nemůžeš najít co si nechal za sebou. Buď silný.
Nevíš kam patříš. Chceš domů, ale tam nikdo není. Skrýváš svoje city, svoje sny jsi ztratil. Padáš dozadu, nemůžeš najít místo, ztrácíš víru, ztrácíš svou mysl.
Dnešek byl nejhorším dnem, prošli jsme peklem. Přeji si, abych to mohla vymazat z paměti. Pohled, který jsi mi napsal s drobnou známkou, něco na něm bylo špatně. Není žádná cesta, jak by jsi se tomu mohl vyhnout, protože jsi napsal, abych odešla.
Řekni mi, co jsi si myslel, co jsi udělal? Zastav se a zamysli se nad tím. Možná bys mohl jenom prostě poslouchat. Divíš se, proč jsi osamělý, tak se neomlouvej ale uvědom si, že jsi tomu teď dal smysl, tak to vydrž.