Když je včera dnes a zítra včera, tak si marně vybavuji přání, které jsem měla. Nesplněné sny a přání, život bez veškerého lhaní. Je ve mně touha i kdejaká vzpoura, po nocích se toulám, jak nějaká coura. Courám se a procházím a to jen pro pár chvil, tak krásných a tak upřímných, a někdy i nechtě nevinných. Mou hlavou se ženou myšlenky nevšední, i když vím, že časem zevšední. Ale pro tu krásnou chvíli, kdy jsem ve své fantazii, kde i ryby vědí, co je pravý cit, by jsem si přála žít! Ve Světě neukázněných mravů, ve Světě, kde lidé maj zlegalněnou trávu. To je můj Svět a já jsem jeho vůdce, ale stále hledám toho svůdce. Toho svůdce, co by mi ukázal svůj vysněný Svět, toho svůdce, který by mi řekl pár nádherných vět. Jo, trpělivosti není dosti, ale já budu čekat na cestě plné kostí a budu si vychutnávat trávu a svou osobní slávu… Času je dost, tak kam pospíchat, už nechci znova naříkat… Můj Svět je můj, já to vím, jím nikoho nezničím.
Trossky