Vzpomínka podzimu

Nemám sotva řádku
Múzy mé usmrcené
Proklel jsem vás společně
S mou vlastní nenávistí.

Pohasíná červánkové slunce
Je čas pádu listí
Je čas vzpomínek starců
Slz osamělých.

Budu jako každý rok
Sedět na zápraží
Dívat se jak vše mizí
Vlastníme sebe, vleklou krizi.

Cestu, jež jsi znal
Přehradil pikový král
S vojsky karet
Nenutě smíš jen poprosit.

Vzpomenout
Kým chtěl jsi být
A kým musel zůstat
Legračně oděn v jámě.

Budu jako každý rok
Sedět na zápraží
Psát dopis mámě
A vzpomínat.