Hvězdná noc. Měsíc jasně svítí a ona byla jediná, kterou jsi právě potřeboval. Nahoře ve tvém okně viděl jsi stín, siluetu jejího půvabu. Dal jsi jí květ, odtrhl jsi ho pro ni. Za celou tu dobu co s tebou strávila, jediná, kterou jsi miloval, se kterou jsi snil o plavbě napříč mořem. Nechala tvoje ruce zabořit do jejich vlasů, byla to vášnivá láska na celou noc, byli jste silní jako jeden.
Hvězdné noci, světla měst padají nad tebou. Mrakodrapy a hvězdáři ve tvé hlavě. Toto špinavé město vyhořelo v jejich snech, to ztracené a nalezené město.
Nezapomněl jsi na ni? Druhé myšlenky. Žiješ v izolaci. Hlavy nebo nohy a pohádky ve tvé mysli. Jste neznámí. Záchvat hněvu a láska, příběh tvého života. Náměstí je lež.
Podívala se na tebe, neřekla ti co vidí, ale rychle otočila hlavou. Snaží se najít slova, které by ti byla schopna říct. Jenže nemá kuráž přijít k tobě. A tak šance pomalu utichá.
Vyběhl jsi z pokoje, už odcházíš? Ona jenom potřebuje trochu času. Možná se ještě někdy potkáte. Máte málo času poslouchat svoje fňukání o ničem a o všem. Jsi jeden z těch melodramatických bláznů, neurotik ke kosti. Někdy se sám děsíš, někdy si ze sebe utahuješ. To všechno se ti sčítá. Myslíš, že se hroutíš?
Kráčíš pustou cestou, jedinou, o které jsi věděl. Nevíš sám, kam vede, ale je to pro tebe domov a jdeš sám. Kráčíš po téhle prázdné ulici, po náměstí nesplněných snů, kde město spí.
A kráčíš sám.
Kráčíš po čáře, ta tě rozděluje někde ve tvé mysli na hranu a tam kráčíš sám. Čteš mezi řádky to, co je podstatné, a všechno je v pořádku. Zkontroluješ své životní funkce a zjistíš, že ještě stále kráčíš sám.
Tvůj stín je jediný, kdo jde s tebou. Tvoje bezcenné srdce je jediná věc, která bije. A přeješ si, aby tě tu našla právě ona.
Přešel jsi míle, než jsi ji našel. Řekla ti, že už tě nepotřebuje, ale stále to nevěděla jistě. Bolí tě to každým dnem a nocí, čím dál tím víc. Cítíš, že se zblázníš, je to něco s čím neumíš bojovat.
Prázdný výraz má na tváři, hledáš východ z toho místa. Začínat přemýšlet, jestli se máš vrátit zpět. Cítíš se jako déšť při bouřce. Nemůžeš se vrátit zpátky.
Odebrala ti vnitřní pocit, hořkosladké migrény z hlavy. Je to jako pulzující bolest zubů, tenhle pocit už nikdy nechceš mít.
Poslouchej zvuk padajícího deště. Ta hanba. Poslouchej psy, jak falešně vyjí. A krvácejí. Dneska jsi prohrál svou válku. Chceš snít, chceš být jiný, jak ty prázdné lži. To je jenom začátek zbytku tvého života. Poslouchej ty nerytmické údery do bubnu, další co utekl.
Díváš se zpátky za svým životem. A místa, kde jsem. Obrazy, tváře, dívka,kterou jsi miloval. Snažíš se vzpomenout kdy. Vybledlé vzpomínky na stěně, nějaká jména jsi zapomněl. Ale na jedno zapomenout nedokážeš. Díváš se často zpátky. Do minulosti, chceš to udělat naposled, cítíš, že tam jsi.
Díváš se zpátky na to, co už jsi udělal. Cítíš se ohromený a pochybuješ o tom, co můžeš dát teď. Když všechno co jsi měl, jsi nechal za sebou. Nepochybuj o tom, kdo jsi. Pořád máš zítřek a ji.
Díváš se zpátky za svým životem a přemýšlíš, kdo jsi.
Viděl jsi ji stát o samotě se smutným výrazem na tváři. Volala ti, vypadalo to, jako bys ji opustil beze stopy. Slzy kanou z tvých očí, žiješ v přetvářce. Cítíš se dost dlouho špatně. Přemýšlela, jak to dopadne. Proč? Uplynulo hodně dní a ty tady pořád sedíš a brečíš. Cítíš se pořád špatně. Vzpomínky ti zůstanou vždycky, jsi jí posedlý. Našla cestu pryč. Hodila všechno za hlavu, má něco, co ti může říct:
„Všechno, pro co žiješ, pro co umíráš, všechno co nemůžeš ignorovat, jsi ty.“ Cítíš, jak noc začíná, odděluje tě od ní po tom všem. Spojuje všechny myšlenky, najdi slova, aby jí bylo líp.
Zůstaň nízko. Jemný, tajemný a svůj. Nenávidíš ji. Protože pro tebe dýchá, nechce bez tebe být. Trápí se pro tebe. Chce jen, aby sis uvědomil, že žádná opravdová láska se nedá zničit. Přece můžeme ztratit cestu. Ale všechny chodníky vedou přímo k tobě. Touží být jako ty. Ležet chladně na zemi. Oslňující stěna mezi vámi, rozpouští se do ztracena a nechává vás o samotě. Slova vyrytá tužkou. Sladká slova, která ti dala. A ty nemůžeš spát.
Nikdy si nemyslela, že jsi to byl ty. Kdybys ji miloval, byl bys s ní. Nelži jí. Rozhodla se za tebe.