Zamknutý dům

Za okny se smráká,
zavíráš i poslední vrátka,
kterými jsem přijít směl.

Otazníky dnů
prostírají tmu
nejčernějších snů.

Vše co byla realita,
smutným tichem
už jen dýchá.
Bez lásky a rtů
zamykáš teď dům,
co vypráví z minulosti,
srdce mé už nepohostí.

Tóny touhy mluví se zdí,
napovědět mi už jen smí,
čemu koukám do očí
bez citů a emocí.

Černým písmem jasný konec,
půjčil jsem Ti jenom palec,
i s rukou a bez jiskření
vrátilas jej v běžném dění.

Entrée chceš mít na závěr?
Díky Ti za krásný sen...
Václav Sikora