Měli jste někdy ten pocit, kdy byste se chtěli setkat s lidmi z minulosti a určité věci si zpětně vyjasnit? Poslední dobou často myslím na pár osob, které před pár lety vstoupili do mého života a pak zase odešli. Většinou kvůli nedorozumění. Paradoxně jsem to v té době moc neřešila až doteď, když se zpětně ohlédnu a řeknu si: „Vždyť to nebyl špatnej člověk nakonec. Proč se nebavíme?“ Tolik let uplynulo a na staré důvody typu co kdo udělal a proč se samozřejmě zapomnělo. Bohužel je již pozdě se vracet, i když se často řídím příslovím, že nikdy není pozdě, v tomto případě tomu tak je. Zbývá mi se jen zamyslet a nostalgicky vzpomínat na ty okamžiky strávené s člověkem, který má již úplně jiný život a na vás si ani nevzpomene. Vůbec když se ohlédnu zpětně, uvědomím si, jak jsme byli všichni jiní a jak se časem měníme. Kde je ten kluk, který říkal, že nikdy nebude chtít děti a teď čeká ve 24 letech dítě s o dva roky mladší přítelkyní a vypadá skutečně šťastně? Kde je ta dívka, která byla zapřísáhlá odpůrkyně vztahu, na děti se ani nepodívala a teď se rozplývá nad každým kočárkem? A kde jsou ti dva, kteří se po škole scházeli a dlouze filozofovali o životě? I já sama jsem se tolik změnila a přitom tvrdím, že to jsem stále já. Nejsem. Jsem svým způsobem jiná i se tak cítím, pouze si nechci připustit skutečnost, že čas ubíhá a lidi se mění.

Tolikrát bych se chtěla vrátit a udělat určité věci jinak, abych nepřišla o určité lidi, kteří mi nyní v životě chybí. I když vím, že si tento článek nikdy onen dotyčný a dotyčná nepřečtou, chtěla bych jim skrze něj vzkázat, že až nyní jsem pochopila po tolika letech, co pro mě znamenali a ve skrytu duše doufám, že se někdy jednou opět sejdeme a když to nebude jako dřív? Nevadí. Však od toho jsou ony změny, abychom se začali objevovat navzájem znovu.